Toho, kdo mi v posledních dnech psal skrz vzkazník v menu, prosím, aby mě kontaktoval na e-mail: blogerkasiwa@seznam.cz. Vzkaz bohužel neobsahoval žádné kontaktní údaje. Děkuji.

O psaní, korektuře a knihách

Začínám editovat, předčasně

3. srpna 2013 v 16:39 | Siwa
(Předem se omlouvám, že je článek napsaný tak, jak je napsaný. Nedokážu myslet souvisle, je na mě moc teplo.)
Pořád žiji, ale znáte to... Kdo by v tomhle horku chtěl pracovat v blízkosti počítače? No, jsem takový šílenec, ale spíš než abych se ho přímo dotýkala, pouštím si Cimrmana do sluchátek a pracuju na něčem jiném. Ani psát se mi nechce, tedy ne mé hlavní dílo. A přitom stačí tak málo...

Jakou fantastiku doporučuji?

22. června 2013 v 1:21 | Siwa
Anno, když jsem ti odpovídala na komentář, pochopila jsem, že bude snazší rovnou napsat celý článek. Nemohla jsem se rozhodnout, co doporučit, proto udělám takový seznam i s krátkým dodatkem, proč to doporučuji. Komentář by byl moc dlouhý. A tímto taky děkuju za tvé doporučení.

Tak moc nápadů a tak málo času

12. února 2013 v 18:42 | Siwa

To jest úděl pisálkovský. Jednou to muselo přijít. A zrovna v tu nejnevhodnější dobu. Totiž...

Stres korektorský a jak na něj/něho

11. listopadu 2012 v 14:47 | Siwa
Čeština je krásný jazyk, doufám, že mi dáte za pravdu. Ostatní jazyky mají své vlastní kouzlo také, ale já osobně si velmi cením toho, že je mojí mateřštinou právě čeština. Asi bylo jen otázkou času, než dostanu chuť jí dodávat trochu té důstojnosti, kterou poslední dobou ztrácí snad čím dál víc. Zase tak těžká se mi nezdá, ale vím, že to je individuální, někdo na jazyky prostě není a výjimkou u něj není ani mateřština. (A ve spoustě případů jde ještě o lenost, případně na tom má vinu špatné učení na základních školách, jenže to je na úplně jiný článek... a ty nadávky by trvaly moc dlouho.) Korekturu jsem si zamilovala, přestože toho ještě spoustu nevím, ale čím víc výjimek, pravidel, vychytávek a podobného zjišťuji, tím větší chuť mám k hledání pravidel dalších.

Přiznám se, že jsem si spoustu let myslela, že tvar "něho" je nespisovný, pokud nechci volat na něhu (kdo, co? - ta něha, 5. pád: volám - něho!). Zásadně jsem používala "něj". V posledních letech jsem však ve spoustě knih začala narážet na tvary "něho". Mozek si možná řekl, že už by bylo dobré mě donutit si své domněnky ověřit, tak jsem si toho asi začala víc všímat, nevím. Trápilo mě to, protože jsem vlastně netušila, jaká jsou pravidla pro psaní něj/něho.
Začala jsem pátrat. A řeknu vám, že jsem našla jedno velké nic. I když ono něco se dá jistě najít, ale já nenašla nic, co bych pochopila. Co si pamatuju - a možná jsem to z toho odborného článku pochopila špatně, ve skutečnosti to třeba byla napsané správně - že tvar "něho" se používá pouze v druhém pádě u rodu mužského životného a u čtvrtého pádu pokaždé "něj". A řeknu vám, drazí přátelé, není to tak.

 
 

Reklama