Toho, kdo mi v posledních dnech psal skrz vzkazník v menu, prosím, aby mě kontaktoval na e-mail: blogerkasiwa@seznam.cz. Vzkaz bohužel neobsahoval žádné kontaktní údaje. Děkuji.

Záchranářky koťat

23. srpna 2013 v 18:13 | Siwa |  Fotím...
Tak jsem se po dlouhé době sebrala a přidala se k mamce na procházku. Večer. Je klid a ticho, aspoň na vesnici, a chládek. Když se začalo už dost stmívat, přemýšlely jsme o dvou možnostech. Dojít támhle na kopeček a vrátit se stejnou cestou, nebo to obejít skrz vedlejší vesnici, lesík a domů. Chtěla jsem to obejít, když už jsem konečně venku, tak jsme přešly kopeček a zamířily k silnici, která by nás dovedla do vesnice. To bychom ale nebyly my, kdyby se něco nestalo a naprosto nám to nezhatilo všechny plány.


Blížíme se k silnici a tam u nějakého podkopu se něco mihlo.
"Hele, kočka!"
"Dvě!"
"To jsou koťata! Tři!"
"Tamhle je čtvrté!"
Silnici přebíhala čtyři koťata, sem tam projelo auto a já se celou dobu modlila, aby to kotě u okraje zrovna nevskočilo pod kola.

Chvíli jsme si s nimi hrály. Bála se, ale jedno bylo dovážné. Pak se o nás otřelo druhé, třetí. Jediné bílé se bálo nejvíc a pobíhalo a hrálo si kolem. Měli jste mě slyšet. Já chci kotěěě! Prosííím. Vezmeme je domůůů...! Ještě nejdemééé! Ťuťuťu, nooo, vy jste klásňoučcí! Vypadala už nějaký ten týden stará, takže je někdo musel vyhodit. Mezi vesnicemi, kruťák! Kdyby je nechal u nějakých domů, najdou si úkryt a jídlo sami, někde se uchytí, ale takhle...

Chtěly jsme je tedy do vesnice odvést. Zamířily jsme tam a ona šla za námi. Moje srdce plesalo. Pak se ale zděšeně rozbušilo, když se v dálce objevila dvě blížící se světla. Auto. Modlila jsem se, aby si koťata zalezla do trávy na okrajích, ale nějak se k tomu neměla. Pobíhala všude kolem, jedno si prostě sedlo doprostřed silnice... Mamka dvě popadla, jedno bylo u mě, ale třetí zůstalo na silnici a teprve po nějaké době se rozhodlo tedy přijít k tomu druhému. Málem mě kleplo, když to druhé čekající vběhlo pod kolo a asi metr zrhalo přímo před pneumatikou. Pak prudce zabočilo do kopřiv.

Mamka vzala do náruče třetí kotě a já se bála o čtvrté, že spadlo do příkopu, ale byla to jen zarostlá jamka. Začalo srdceryvně kňourat. Něco se mu stalo, blesklo mi hlavou. Ve tmě jsem opravdu viděla hodně... Ale našla jsem ho. Chtělo utéct, ale pak se vynořilo z kopřiv. Bálo se mě.

"Prostě ho popadni, neboj se."
Chňap. Leklo se, padlo na záda a rozpřáhlo packy, ale bylo mu to k ničemu, chytla jsem ho. Sice jsem byla od kopřiv, ale dobrý pocit byl silnější než svědění. Rozhodly jsme se je vzít do naší vesnice, tak jsme se vrátily. Mamka nesla tři, já to jedno, mluvila jsem, hladila je, jedno začalo vrnět, Bílá lehla mamce do náruče a byla jako mrtvá, člověk si s ní mohl dělat, co chtěl, ostatní byla v klidu. Setmělo se a my věděly, že nejhorší bude cesta kolem domu se psy, kteří štěkají i na to, co tam není. Prošly jsme ale bez úhony, nikdo se nepokusil utéct. A hurá domů.

Ukázaly jsme je mojí sestře. A vzaly je rovnou domů. Dostala mléko a něco navíc. Průzkumníci prohledávali kuchyň, Bílá se klepala strachy, a když se otrkala, odpočívala (stojím si za tím, že to je holka, ale ještě se to nedalo moc poznat). A já pak popadla foťák a vrhla se do práce. Představuji vám čtyři dobrodruhy, teď už v bezpečí mimo zabijácká auta.


Tohohle jsem nesla já a teď už je u nové paničky spolu s Bílou. (V krabici to je ten mourovatý nejvíc nalevo. Ty zbylé dva napravo jsme si nechaly.) Chtěla jsem si ho nechat, když jsme se rozhodovaly, která dvě dáme paní L., ale nakonec měl více hlasů než druhý, tak musel pryč on.



Seděl, seděl a pak zívnul, ale jak tak na tu fotku koukám, spíš se na mě zašklebil. Asi se nerad fotí...


A s tímhle u mě soupeřil. Je to mazel, je chundelatý a heboučký a prostě se nedá si ho nezamilovat. Ten večer nám začal usínat vsedě a málem sebou praštil o zem. A na téhle fotce je chvíli po tom, co vylezl z nějakého Prachového království. Vůbec všichni se na okamžik stali takovými malými koštaty, protože se na rozdíl od nás dostali všude.



A tady máme profil Šedíka, který nám zůstal. Je taky heboučký a chlupů má! Je to největší bojovník a jak jsem ho sledovala při boji s tím Mourkem o fotku výše) viděla jsem, že by hravě strčil do kapsy kdejakého wrestlera. Kočičí wrestling je skvělá disciplína a koukám se na něj raději než na lidský.Takže vám představuji Wrestlera Šedíka!



Musím říct, že jejich kočkoviny byly lepší než televize. Mám spoustu fotek a některé opravdové perličky. Spousta skvělých momentů mi utekla, ale co s tím nadělám. A většinu z nich způsobil právě Šedík.

moje bačkory...


_
tkanička mé bundy...






_
I Bílá se druhý den rozjela a statečně bojovala s mourovatým, ale ještě předtím si dala trénink se suchým květem.


_
První večer se zamiloval do růžového hadru, druhý den před odjezdem do bílého ručníku. Beznadějný romantik.



_
Jak mě mrzí, že se mi tahle fotka nepovedla ostrá. Úplný tygr, ne?


_
Šedík bude mlsoun. Pořád se olizoval a na fotkách vypadá k sežrání. :)


_
A tihle dva tedy teď okupují zahradu a večer se prohánějí po kuchyni. Šedík a Mourek, kterému zatím nemůžeme vymyslet stálé jméno. Uvidíme až časem, jak se bude chovat. Kdysi jsem měla koucourka Pšiklouna, protože vždycky, když zalezl pod stůl a vy jste se na něj koukli, pšíknul. A Šedík bude můj Wrestler a Bojovník. Kdo by to do něj řekl...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anet Anet | Web | 24. srpna 2013 v 11:55 | Reagovat

Omg, tak ta jsou k sežrání! Takže jste si dvě nechaly? Jsou opravdu nádherná, vždycky když se u nás na sídlišti potulují takovíto krasavci, hodně se přemáhám abych jedno nepropašovala domů, a to i přesto, že s námi sídlí papouch :-)

2 agrenej agrenej | E-mail | Web | 26. srpna 2013 v 15:29 | Reagovat

Jsou to moc nádherná koťata a ještě krásnější fotky! :-) Hlavně to ušklíbnutí je úžasné. :-)

U nás se před nějakým tím týdnem taky objevily koťata, ale jen dvě. Sousedi mají živý plot, tak se v něm schovaly, ale časem někam zase zmizely. Ani nevím, jestli jsem jejich fotky dával na blog, musím se podívat. :-D

3 Siwa Siwa | Web | 26. srpna 2013 v 20:46 | Reagovat

[1]: Ano, dvě. :) No co, že tam je s vámi papouch? Kdyby si na sebe zvykli, nebude to problém. My měli úplný zvěřinec - kočky, psa, slepice, hada... a tak nějak se všichni navzájem znali. A až na jeden útok hada a první setkání štěněte se slepicemi se to obešlo bez pokusů o vraždu. :-D Já bych se nepřemohla, ani kdybych doma měla já nevím co. Při pohledu na ně mi to prostě nejde. :-)

[2]: Na kočičí fotky v poslední době na tvém blogu si nějak nevzpomínám. Musíš je tam dát. :-D

4 Amia Amia | Web | 27. srpna 2013 v 14:31 | Reagovat

Tos mi neměla dělat, teď jsem tu svoji málem umačkala. Teď už zase chrundí v bezpečné vzdálenosti... na gauči :-D
Jsou nádherná. Bílá asi nejvíc

5 papája papája | Web | 2. září 2013 v 14:04 | Reagovat

Ty jsou úúúžasný, já taky vždycky dělam zvířecího samaritána :-D
Můžu mít takovej dotaz mimo mísu? V jakym programu kreslíš? Mám na mysli hlavně tvé poslední kresby, třeba toho ptáčka ;-)

6 Siwa Siwa | Web | 2. září 2013 v 19:15 | Reagovat

[4]: Mně se zase Bílá, to musím přiznat, líbila nejméně, ale krásná jsou všechna, to jo. :-)

[5]: Dotaz mimo mísu přijat. Poslední obrázky dělám ve Photoshopu CS5 (jakmile bude příležitost a vhodný windows, přejdu asi na 6, vypadá lépe), ale dřív jsem dělala v Paint Tool SAI, který mi byl příjemnější, snadněji se dělalo, co jsem potřebovala, ale tak nějak už potřebuju textury, různé štětce, víc funkcí ohledně barevnosti, kontrastu apod., tak se soustředím na ten Photoshop. Někteří však dělají nádherní díla i v tom Paint Tool SAI. Každý má jiné potřeby. :-)

Na tvoje obrázky jsem koukala, ale ještě si najdu čas na pořádné prohlédnutí a snad mě napadne i nějaký komentář. Umění zdar!

7 papája papája | Web | 4. září 2013 v 22:01 | Reagovat

[6]:Já pracuju v Adobe photoshop element 8. Ne, že by to byl špatnej program, ale je spíš na úpravu fotek a teď, když už jsem se naučila tak nějak pracovat s tabletem, tak bych chtěla nějakej lepší prográmek, kde mam víc nástrojů atd. Dík moc ;)

8 papája papája | Web | 4. září 2013 v 22:06 | Reagovat

U mě je problém, že já jsem vážně amatér, co se týče kresby, nikdy jsem se neučila kreslit postavu a nic takovýho, takže se s tim dost peru :) A co mám tablet, tak se snažím zlepšovat a když bych měla program, kde to vypadá jako klasický štětec, tak bych mohla postoupit zase o level výš. Jinak si tě dávám do oblíbených bogerů, dostě mě tvoje práce zajímá a stihla jsem prolítnout jenom pár věcí :-P

9 Siwa Siwa | Web | 5. září 2013 v 15:54 | Reagovat

[8]: Já taky absolutně neuměla postavu. Je sice pravda, že teď na umělecké mi nezbývá, než ji na figuře kreslit, ale to byl jen popud k tomu, abych se o ni zajímala i v digitální tvorbě. Spousta "stock photos" z DeviantArtu, Photoshop, štětce, tablet a hurá na to. Dá se to nejdřív jednoduše obkreslovat, stínovat podle originálu, pak to člověk zvládne s fotkou vedle obrázku, aniž by to porovnával, měřil apod., a pak mu bude stačit jakákoliv fotka, načrtne si pózu a zbytek dokončí sám. Tam ale ještě nejsem. Kupodivu je ale ten postup rychlý. :-) Pak se to asi zklidní, ale zpočátku si myslím, že to jde velkými skoky. Objevuje a používá nové věci, způsoby, zkouší apod. Být objevitelem je klíč k úspěchu. :D
Hodně štěstí a jsem ráda, že tě můj blog zaujal. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama