Toho, kdo mi v posledních dnech psal skrz vzkazník v menu, prosím, aby mě kontaktoval na e-mail: blogerkasiwa@seznam.cz. Vzkaz bohužel neobsahoval žádné kontaktní údaje. Děkuji.

Propaguji české knihy - Hladová přání

30. července 2013 v 12:47 | Siwa |  Propaguji české knihy
... čím více se bude o knihách domácích autorů psát v pozitivním slova smyslu, tím více se budou prodávat. Nakladatelé budou ochotní takové knihy vydávat a autoři budou mít možnost psát další díla a zlepšovat se. ...

Temnářka přišla s dalším projektem, který by mohl být něčím, co náš český trh potřebuje - podporou české literatury.


Už nějakou chvíli mám tuhle knihu přečtenou, ale jak víte, na blog jsem posledních dvacet dní ani nesáhla. Nicméně jsem zase tu a doporučím vám knihu od autorky, která působí i v těchto blogových vodách, takže se k ní rozhodně můžete dostat blíž a o samotném psaní se toho dozvědět víc než u mnoha jiných českých autorů, kteří se kromě internetových knihkupectví nedají nikde najít. Ale hlavně - sama autorka přišla s tímto projektem, takže si myslím, že si tady své místo rozhodně zaslouží.



Hladová přání

Tereza "Temnářka" Matoušková

Blog autorka: temnarka.blog.cz
Více informací (recenze, úryvky a jiné odkazy):

Nakladatelství: Krigl
Rok vydání: 2011
Počet stran: 100
Provedení: paperback
Ilustrace a obálka: Alena Kubíková (blog)

Podmoří je svět, který je magií přímo prosáklý. Čarodějové na Tark Itlen, kteří ji studují, ne vždycky činí nejmoudřejší rozhodnutí. Nepodařené pokusy se ztrácejí v podzemí kláštera, kde čekají, až budou znovu nalezeny.
Když jim ze sklepení pomůžete, splní vám jakékoliv přání. Chtít za to budou jenom pár kapek vaší krve. Alespoň to tak tvrdí. Ve skutečnosti vás možná připraví o vše, na čem vám v životě záleželo.
Co se stane, když se jim dostane do rukou holčička, která ještě věří v kouzelné skřítky a dobré víly z pohádek?

Knihu jsem našla náhodou. Ten den jsem měla v plánu vzít jiné knihy, a jaké to bylo překvapení, když jsem při čekání na knihy ze skladu procházela uličkami a našla jsem nenápadnou útlou knížečku, jejíž fotky jsem vídávala neustále na blozích a chtěla jsem si ji taky přečíst, když už autorce chodím na stránky a její články čtu s radostí. Chybu jsem neudělala.

Přiznám se, že krom chuti číst další a další příběhy, mě pohání i zvědavost (rozuměj: obhlížím konkurenci). A nelituji toho, že jsem z těchto nečestných důvodů začala konečně zase číst českou fantasy. Stojí to za to.

Byla to moje první knížka z Podmoří. Něco vím z autorčina blogu, ale částečné jasno ve vztazích mezi čaroději mi udělala až kniha. Jejich přestřelky byly velkým plusem knihy a nejednou jsem se zasmála. A už konečně chápu, proč je Femorian snad ten nejoblíbenější ze čtveřice.


Hladová přání jsou označovány za knížku pro děti... Asi už z jiných zdrojů víte, že o dětskou literaturu nejde, i když já si bez velkých problémů umím představit, že bych to svému mladšímu já četla. Ale tak u nás v rodině nikdy nebylo místo pro duhové jednorožce a hodné víly. Jiné děti by možná Cukrátko, na první pohled hodný skřítek, chtějící za splněné přání krev, mohlo vyděsit. Ale já v tom viděla i dobré poučení. Myslím, že příběhy s podobnou temnou atmosférou by děti poučily víc než prozářené pohádky s jakýmsi posláním, které se tam mnohdy přes třpyt šatů princezen a obětavost princů nedají poznat.

Myslím že to bylo právě při posledním rozhovoru mezi Atalanem (? pokud si vzpomínám dobře) a dívenkou Jukatou, kdy mě napadlo, že by se příběh dal brát i jako odrazení děti od drog a podobných věcí. Nevzpomínám si přesně, co mě k tomu vedlo a jestli na to sedí celý příběh - bohužel už knížku nemám u sebe, abych to našla - ale pokud už nic jiného, závěrečný rozhovor by na to mohl odkazovat. Málokdy jsem vůbec u nějaké knížky našla něco, co by mohla říct jiného, nějaké poselství kromě podání příběhu a různých témat na zamyšlení. Ne proto, že to tam nebylo, ale proto, že jsem to prostě nevnímala. Udělalo mi radost, když mě při čtení Hladových přání napadlo tohle. Možná je to jen má interpretace, každý si možná najde něco úplně jiného. Ale o tom to je. Pokud nám kniha něco dá, ať je to cokoliv, pak to není zbytečně strávený čas.

A Hladová přání rozhodně nebyla nechtěným žroutem času (mladým malým žroutem, když se kniha dá bez problémů přečíst za den). Jen dvě věci mi vadily, jedna z nich je u tenkých knih častá, vlastně permanentní, a ta druhá už mě vytočila u třech knih (na jednu bude recenze, vcelku jinak dobrá, a tu druhou možná v nějaké recenzi rozsápu)...


I když chápu, že některé příběhy prostě nemá cenu nuceně roztahovat, přesto bych ocenila tlustší knihu z Podmoří, víc detailů popsaných v příběhu a ne jen jako poznámku na konci knihy. Jsem hrozná, já vím, ale když už někde existuje další svět, chci o něm vědět víc. Nejde mi jen o příběh postav, ale zajímají mě i příběhy budov, samotné země a mnoho dalších věcí, jak se kde co vzalo, proč je to takhle. Doufám, že jednou se mi dostane do rukou kniha z Podmoří minimálně tři sta padesát stránek tlustá. Opravdu.

A druhá věc, která mi v první chvíli zkazila veškerou radost z knihy, byla absence odsunutí odstavců. Poté už to moc nevadilo, ale jen díky tomu, že kniha je tenká a čte se snadno. Občas se může stát, že věta, která by měla patřit nějaké postavě a je hned za tou informací, se může šoupnout na další řádek, a když nevím, jestli to je další odstavec, nebo jen pokračování předešlého, můžu to brát jako promluvení někoho jiného a pak je v tom chvíli zmatek, než mi to někdo nebo něco znovu ujasní.

Trochu mimo:
Přemýšlím, jestli to Krigl dělá u všech knih, nebo je jen náhoda, že jsem narazila na dvě ze tří s touhle grafickou úpravou právě u Kriglu. Možná je to degenerace z "povolání" (jeden rok typografie na škole a naprosté zbláznění se do téhle práce), ale i bez toho to je pro mě docela důležité. Ať už sebemenší, ale myslím, že by odstavce neměly chybět. A pokud ano, tak aspoň ať je to jako třeba v Americe, kde jsou odstavce odděleny úzkým řádkem, aby to bylo poznat. Za tohle autorka nejspíš nemůže, ale kniha se bere jako dílo se vším všudy a i ostatní "autoři" by měli chtít, aby to bylo i jejich nejlepší dílo. Co je hezkého na sdělení, že" kniha byla příšerně ilustrovaná, korektor se nejspíš zapomněl a grafik to udělal za jeden večer, ale příběh byl dobrý"? (Není to v žádném případě případ Hladových přání!!!) Na všem ostatním závisí, jak a jak snadno nebo těžce ten příběh budeme číst. Ale dost o stížnostech rýpavého grafika, možná tomu prostě nerozumím.
Konec mimoňského stěžování.

Kromě těchto dvou věcí byla knížka opravdu dobrá a ilustrace moc hezké. A i kdyby někomu nesedla, neztratíte ani tolik času, jako když probloudíte celý den na internetu a večer zjistíte, že jste vlastně nic nenašli. Je to přečtené za chvíli a kdoví, třeba si v příběhu najdete něco, pro co knihu doporučíte dál.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama