Toho, kdo mi v posledních dnech psal skrz vzkazník v menu, prosím, aby mě kontaktoval na e-mail: blogerkasiwa@seznam.cz. Vzkaz bohužel neobsahoval žádné kontaktní údaje. Děkuji.

Vracím se ke knihám dětství

28. února 2013 v 8:31 | Siwa |  Slovo za slovem 2013
Ne tak úplně. Ale svým způsobem ano.


Na druhém stupni základní školy jsem se dostala do městské knihovny a byla naprosto ohromená. Samozřejmě jsem vzala náletem regály s označením "sci-fi a fantasy" a popůjčovala si, co mohla. Za tu dobu, co jsem tam strávila, jsem přečetla minimálně polovinu toho, co tam bylo, a zbytek jsem vždycky vzala do ruky, koukla na obálku, pomilionté přečetla anotaci, zalistovala dovnitř, ale nikdy nevzala domů. Měla jsem tam rozečtenou knihu Maximum Ride, jestli to píšu správně. Domů jsem to brát nechtěla, ale když jsem v knihovně musela čekat na trénink, nedalo mi to a četla jsem právě takové knížky. Bohužel zůstala nedočtená, možná si ji půjčím, až na ni narazím někde tady v Praze, ale kdoví. Jestli se ale někdy vrátím do své první milované knihovny - třeba nabídnout besedu se mnou jakožto autorkou nově vyšlého bestselleru (záchvat smíchu) - asi si sednu na tu židli v rohu, pokud to nepřestavěli, popadnu tu knihu, která by měla být v druhém regálu (tom prostředním) skoro až u země. Ach ta nostalgie. Ale to nic.

Kromě této knihy jsem pokaždé sáhla i po Inkoustovém srdci, což bylo, myslím, v dobrodružných knihách. Mediátor, Artemis Fowl, Lživá zrcadla, Atika, Elyonova země, Eon, Firfix, Indigový drak (Souostroví snů), Příběhy Septimuse Heapa, Nemetonburk, Pan Pondělí, série Moira, Poselství jednorožců, Tajemná země Rondo, Den Trifidů, Zeď - čtení trávy, Chladná hra... to byly knihy, které jsem buď načala v knihovně, nebo ne, ale ani jedna z nich se nepodívala ke mně domů a neustále, každou návštěvu knihovny, jsem je přece brala do ruky a zvažovala.

Je to jen výběr z katalogu knihovny, který jsem zbežně prolétla, a u čeho jsem si po přečtění názvu vybavila ty chvíle nerozhodnosti. Kromě toho si pamatuju svou touhu si přečíst Inkarceron od Catherine Fisherové.

A konečně jsem se k němu dostala. Už mám za sebou i druhý díl dilogie a pocity jsou opravdu skvělé. Doporučení v samostatném článku určitě bude. Věděla jsem, o čem kniha je, ale nenapadlo mě, že ji budu muset hledat v dětském oddělení! No, děti si příběh užijí, ale myslím, že tu pravou hloubku najde a vychutná si právě až čtenář starší.

V poličce mi teď leží i již zmíněný Eon od Alison Goodmanové, který jsem kdysi načala, ale zase vrátila. Trochu mě mezí, že si tu první kapitolu pamatuju a moc mě to nepřekvapí, ale to se musí vydržet.

Inkoustové srdce od Cornelie Funkeové už mám v seznamu knih, které si chci v nejbližší době půjčit. Stejně jako Nemetonburk od Renaty Štulcové a Poselství jednorožců od Michaely Burdové. Tyto dvě série si chci přečíst už jen z toho důvodu, že jde o české aktivní spisovatelky a já si chci rozšířit obzory právě i v české literatuře. České knihy by se měly podporovat. Ze zahraničí k nám docházy převážně bestsellery, ale přiznejme si, kolik z nic opravdu stojí za přeložení, koupení a přečtení? Dá se říct, že většina zemí má určitý "styl" psaní, určitá slova, kterými dokážou vystihnout svou literaturu. Napadá vás, jak popsat tu naši? Máme vůbec něco, o čem se dá říct, že nás to od literatury ostatních zemí odlišuje?
Vůbec si chci přečíst hlavně nedávno vyšlé knihy od českých autorů. Hladová přání od Terezy Matouškové, Gjorkové od Terezy Benešové, knihy od Žambocha, Neomillnerové atd. atd. Erilian od Terezy Janišové už mám za sebou a musím říct, že i když šlo o mnohem jednodušší kousky, než čtu normálně, právě to jsem potřebovala. Líbilo se mi to a nabudilo mě to k tomu, věnovat se našim autorům víc. Aneb doporučuju článek u Temnářky (Terezy Matouškové) Propaguji české knihy.

Myslím si, že jsem ty knihy, po kterých jsem prahla ještě na základní škole, užívám možná ještě víc než předtím. Myšlení se mi změnilo, chutě také, ledám v příbězích zase něco jiného...

Pomyšlení na to, že bych si ty knihy nikdy nepřečetla a nezjistila, jestli bych náhodou jejich odložením neudělala chybu, se mi nezamlouvá. Je to něco, co mám v hlavě pořád. Načatý příběh, nikdy nedočtený. Vzpomínky na to, jak jsem je zase vracela zpátky s tím, že si je přečtu někdy jindy. Je to určitá kapitola mého života, která by měla být ukončena. Proto se k těm knihám vracím, i když si mnoho lidí může říct, proč, když některé jsou opravdu pro děti. Možná máte taky něco takového. Knihy, které byly načaty, ale zůstaly nedočteny ne proto, že by vás to znechutilo a vy už to nechtěli nikdy viděl, ale proto, že jste neměli čas nebo chuť, ale věděli jste, že jednou byste si to chtěli přečíst. Stačí se pak přestěhovat a nové uspořádání knihovny vám z hlavy ty staré knížky vymaže. Když si představím starou knihovnu, v regálech v těch čtyřech místnostech mi září místa, kam jsem ty knihy odložila a ony čekají. Zrovna tyhle výtisky mi už asi rukama nikdy neprojdou, ale právě proto je výtisků víc a člověk si je může půjčit někde jinde. V tom vidím tu výhodu knihoven.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karr Karr | Web | 12. března 2013 v 21:18 | Reagovat

Pan Pondělí, Úděsné úterý a další dny týdnu.. Milovala jsem tu sérii, ale nevím, jestli to je vůbec dopsané..
Knihovna býval můj druhý domov, teď už nemám čas na něco tak líného, ale je pravda, že i teď, občas, když mám chvíli, zajdu do knihovny co máme vedle školy a přejíždím prstem po různých titulech a přemýšlím, co by mě tak zaujalo. Ale je pravda, že na Harryho nic asi nikdy mít nebude :)

2 Amia Amia | Web | 15. března 2013 v 14:48 | Reagovat

Problém s většinou čtenářstva (dle mého) je ten, že čte jen zahraniční knihy protože ty naše prý nestojí za nic. Jenže si neuvědomují, že ty zahraniční už prošli jakýmsi filtrem a za námahu překladu tedy stojí jen ty opravdu dobré nebo ty co se zaručeně prodají (viz. například 50 odstínů šedi. Snad v googlu přeložené čisté porno, co bylo původně slash fanfikcí!).
Navíc, třeba Albatros bere k překladu jen anglicky psané, je to možný?! Prakticky se k nám nedostane jiná zahraniční kniha, až na výjimky jako severské, a ty jen proto že jsou právě v módě.

To je ale na dýl a navíc o tom mám v poznámkách už napsaný celý článek. Jdu zas pryč :-)

3 Storycollector Storycollector | 22. března 2013 v 14:46 | Reagovat

[1]: Jo, série Klíče od království je dopsaná, ale poslední dny - sobota a neděle nebyly přeloženy do češtiny.

[2]: Fanfikce to byla. Na Stmívání, ale ten překlad je lepší, než překladače googlu. Přečetla jsem sice jen kousek, ale není vyroben automaticky počítačem. Což kvalitu textu o moc nezvedá...

4 es ef es ef | Web | 19. dubna 2013 v 6:37 | Reagovat

Většinu knížek, co vypisuješ, mám taky hrozně moc ráda.

5 Vendy Vendy | Web | 1. května 2013 v 20:46 | Reagovat

Inkarceron mi zrovna pro děti nepřipadá, ani druhý díl. Ale knihovníci mají někdy zajímavé myšlenkové pochody.
Máš těch knih ke čtení požehnaně, a dobrý výběr.

6 Vendy Vendy | 1. května 2013 v 20:47 | Reagovat

K našim fantasíčkám a scifíčkám - není špatné sáhnout po antalogiích, tam najdeš výběr všeho možného. A českých antalogií je dost. :-)

7 Amia Amia | Web | 7. května 2013 v 16:01 | Reagovat

[3]: Vím, to bya hyperbola, chtěla jsem zdůraznit, že ten překlad je fakt desnej, i když na první pohled se to skoro nepozná. Ostatně chudinka nádherná čeština je už ak zprzněná angloamerickou klturou, že to za hvíli špatně ani nebude :-(

Ovšem třeba ,,Christian-zatracený-Grey" mě opravdu neskutečně dožíralo. Nejenže čeština v tomhle nikdy nepíše spojovníky ani pomlčky, ještě ten slovosled! Máme tak málo pravidel ohledně syntaxu, že alespoň ta by bylo hezké dodržovat

8 Amia Amia | Web | 7. května 2013 v 16:01 | Reagovat

* Blbne mi klávesnice a občas vynechává písmenka. Pardon, budu zase kontrolovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama