Toho, kdo mi v posledních dnech psal skrz vzkazník v menu, prosím, aby mě kontaktoval na e-mail: blogerkasiwa@seznam.cz. Vzkaz bohužel neobsahoval žádné kontaktní údaje. Děkuji.

Tak moc nápadů a tak málo času

12. února 2013 v 18:42 | Siwa |  O psaní, korektuře a knihách

To jest úděl pisálkovský. Jednou to muselo přijít. A zrovna v tu nejnevhodnější dobu. Totiž...


Ač se mi to zdá neskutečné, na svém literárním dílku pracuju už asi tři a půl roku... tfuj. Musím ale říct, že to bylo první velké dílo, první dopsané dílo, které jsem se pak vrhla přepisovat. Nakonec se to rozrostlo o druhý díl, pak jsem si řekla, že ne, že nebudu pokračovat v jakémsi trendu začínajících autorů, jejichž debut je jen prvním dílem trilogie či ještě delší ságy, sloučila jsem to do jednoho, úplně změnila děj druhé poloviny - uf!

Poslední radikální změna se stala minulé velké prázdniny. Plánovala jsem, že to už dopíšu, skutečně dopíšu, ale ne. Já se musela rozhodnout, že ty dva díly spojím do jednoho, že prostě není smysl v tom to rozdělovat. Jen by to tomu uškodilo. A to už bylo nemožné to dopsat v určeném termínu.

Teď to ale už vypadá nadějně. Možná do začátku velkých prázdnin, maximálně do jejich konce... Neměla bych to plánovat, nakonec to stejně bude jinak. Jsem asi blázen, ale nejvíc se těším právě na ty úpravy, čtení, doplňování, mazání, přehazování. Budu totiž už mít jistotu, že to je ukončeno, že to má jakous takous formu a jen to budu vypiplávat. Ladění sice není moje silná stránka, máloco dokončím do zdánlivé dokonalosti, ale tak všechno se člověk musí nejdřív naučit. Hlavně už ale budu mít jasno.

A zrovna v takovémhle období musím dostat tolik nápadů, že nevím, co dřív. Mám hroznou chuť se vrhnout do promýšlení jiného světa, příběhu, jeho postav; zkusit zase jiný způsob psaní, jiný způsob práce; psát o jiném charakteru, protože má drzost se stupňuje úměrně k tomu, jak dlouho se věnuju svému drzému hrdinovi.

Na druhou stranu ale strašně chci dodělat tohle, chci za ty stovky stran cvrnknout závěrečnou tečku, odložit to do šuplíku a dát si na půl roku volno, psát zase něco jiného, pak se na napsané dílo vrhnout a upravovat, upravovat, upravovat.

Zároveň vím, že bych mohla a měla zkusit nějaké literární soutěže, abych věděla, jak na tom jsem s psaním samotným... Každý začátek roku si sepíšu seznam, čeho se chci účastnit... a datum odevzdání kolem mě prosviští tak rychle, že si toho ani nevšimnu. Povídky nejsou má silná stránka, ale už z toho důvodu bych se jim měla zkusit víc věnovat. Kolik jich mám na "kontě"? Tři? A z toho bych byla (možná) ochotná se pochlubit jen s jednou, tou, jejíž závěr mi vymyslela mamka? To není dobré. Chci to zkusit, ale chtělo by to ty povídky i číst, abych měla aspoň představu, jak to vypadá. Chci k tomu najít chuť, ale jde to ztuha.

Já nemít ty spisovatelské ambice, kolik obrázků bych už měla na kontě výtvarném a kde bych se svými kreslícími schopnostmi už možná byla... Ale to jsem prostě já. Nerozhodná duše s mnoha zálibami.

Ještě před půlrokem jsem se bála, že až dopíšu své aktuální pisatelské dílo, upadnu do zoufalství. Že nebudu mít nic rozpracovaného, nic, na čem bych pak pracovala, a budu jen psát nesmyslné scény, urputně hledat nápady a chytat se sebemenší naděje. Že ztratím čas zkoušením různých cest a návraty zpátky.
Ať už mi nápady přináší cokoliv či kdokoliv, činil/o se. Pomalý rozjezd, ale hned nato v složkách několik plánů, které by stály za to uskutečnit. Jenže vzpomeňte si na to za tu dobu, co se budete plně věnovat něčemu úplně jinému.

Po zajímavé konverzaci a spolupráci s KatyRZ mám dojem, že nápady přicházejí po určité době ve velké tsunami. Jako by se celou dobu zdržovali stranou a teprve určitý počet naťukaných písmenek prolomil barikádu, která je držela mimo hlavu.
Vůbec mám pocit, podle čtení příspěvků ostatních a sledování jejich práce, že na nedostatek nápadů trpí člověk hlavně zpočátku. Pak jich ale má tolik, že neví, co dřív.

Jak to máte vy? A jak se s tím vypořádáváte?
Snažíte se zapsat všechno, nebo to regulujete, filtrujete přes nějaký svůj filtr důležitosti nebo zajímavosti?
Schytali jste taky po několika letech psaní ránu pytlem nápadů, které se rozsypaly kolem vás, nebo ne?
A podařilo se vám je všechny realizovat?

Přemýšlím, že bych některé nápady napsala jako povídky, případně krátké novely, které bych v případě nutnosti rozpracovala do románu. Rozhodně mám dost práce na roky a roky dopředu! Nudit se nebudu. A kdybych aspoň nepsala tak pomalu. I když slyšela jsem, že po prvním dopsaném větším dílu už to jde skoro samo. A hlavně rychleji. Tak co, máte zkušenosti?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 12. února 2013 v 21:26 | Reagovat

Jestli ti to pomůže, tak osobně mám plnou hlavu nápadu a prakticky nulovou časovou dotaci na jejich realizaci. A čím jsem starší, tím je to horší, protože neustále přibývají další a další věci, které si nárokují mou pozornost a samozřejmě i drahocenný volný čas, kterého i tak mám málo.
Na kreslení jsem nesáhla bezmála půl roku. A musím přiznat, že mi to svým způsobem strašně chybí. Je to pro mě druh relaxace, kdy můžu absolutně vypnout, na nic se nesoustředit - jen na to, co tvořím, nemusím o ničem přemýšlet. Bohužel nezbývá čas. A s psaním jsem na tom podobně. Obvykle si dokážu ukradnout nějakou tu chvilku večer, ale ne vždy se to podaří.
Pokud jde o ty mraky nápadů - obvykle zpracovávám všechny najednou. Tím mám na mysli, že mám rozdělaných několik věcí a píšu to, na co mám aktuálně náladu. Všechno chce svůj čas, takže vím, že něco třeba dokončím za půl roku, něco za dva a některá dílka si počkají na dokončení klidně deset let. Ale nic z toho není špatně. Spisovatel by totiž nikdy neměl psát pro výdělek a neměl by na sebe nechávat tlačit, kdy má knihu dokončit. Protože příběh sám si řekne, co a kdy potřebuje.
Psaní je svého druhu osobní zpovědí. Protože, ať si to mnohdy ani neuvědomíme, dáváme do svých postav a do svého psaní celkově kus sebe. Naši aktuální náladu, stav mysli. Kupříkladu smutná scéna dopadne mnohem lépe, pokud ji skutečně píšu v depresivní náladě. Protože to, co v tu chvíli prožívám, se promítne do textu a do jeho celkové atmosféry. Z toho důvodu jsem ráda, že mám rozepsáno víc věcí. Protože když je mi mizerně, můžu zpracovat depresivní scénu v jedné věci, zatímco když se cítím šťastná, můžu pracovat na něčem úplně jiném. A kdyby nedej bože moje nálada nebyla vhodná k žádnému z příběhů, jsou tady ještě povídky.
Pro mě osobně je na knížkách nejdůležitější atmosféra. To, co můžeme číst a vnímat mezi řádky, to, co autor vložil spíše nevědomky. A totéž se snažím dodat svým příběhům. Prostě chci v čtenáři vzbudit pocit opravdovosti. Aby se na něj třeba i podvědomě přenesly emoce, které z příběhu vyzařují. A které ovládaly mě ve chvíli, kdy vznikal.
Omlouvám se, že musíš číst tak vyčerpávající snůšku nesmyslů. Občas se rozmluvím a nevím, kdy přestat. Ať se při psaní daří. :)

2 agrenej agrenej | E-mail | Web | 12. února 2013 v 21:35 | Reagovat

Neřekl bych, že nápady přichází ve velké tsunami po určitém počtu naťukaných písmenek. Spíše bych řekl, že je to taková obrovská superlavina, která se objeví po určitém počtu nádechů a výdechů, ale z 90% (možná více) v tu dobu, kdy se to opravdu nehodí. :-)

Já obvykle trpím tím, že nejvíce nápadů mám v době, kdy z nějakého důvodu prostě nenacházím správná slova. Cokoliv psát je pak děs, neboť každá napsaná věta se mi nelíbí a úpravami je to jen horší a horší.
Obvykle pak ony nápady nechávám ležet v hlavě. Ty dobré, které mě opravdu zaujmou, obvykle vydrží v ,,úschově" i několik let. Slabší vyšumí.

Jinak tleskám k tvému obrovskému kusu práce. :-) Napsat něco dlouhého je zatím stále jen mým nesplnitelným cílem. Asi to prostě neumím. :-D Možná je to tím, že má představivost je spíše obrazová, děj každé povídky domýšlím k nehybnému obrazu, který má hlava sama od sebe ,,vygeneruje". Možná prostě jen hledám nejrychlejší cestu ke konci. :-D

3 Fredy Kruger Fredy Kruger | 12. února 2013 v 22:35 | Reagovat

" Vždycky když na hlavu upadnu,
mám obrovské  množství nápadů ! "

... Hoch , jehož ret se  trhá tikem
chodíce s tlustým zápisníkem
rozhlížejíc  se,   .... jde tiše !

.... upadne,  všechno zapíše !

Bill  Schoustek  opětně upadnul !
Výkřik :  " Zas tucet  nápadů !!!

... za prvé  :  " Strýce dnes okradu !
.... akci provedu za večera !
( poznaje, když strýc v záchodě sera
dle rozsvíceného   okýnka !" )

V hochovi duše je malinká,
řiká si : ... " Klid ... hlavně rychle!"
... hoch rozvážně plíží se s pytlem

Svit v okně !   strýc jde na stolici !
... hoch na každé ruce má rukavici
a paklíči ( kdepak klíčema )
otvírá ... mladý  ničema !

V záchodě finále ... poslední výstřel !
... mladík již krádeží naplnil pytel,
když splachovače zní burácení,
mizera dávno již v domě není !

4 Siwa Siwa | Web | 15. února 2013 v 18:24 | Reagovat

[1]: Rozhodně se neomlouvej za dlouhý příspěvek. Jsem ráda, když někdo napíše víc než tři řádky a vypráví.
Taky občas sáhnu do jiného dílka, ale neberu je tak vážně. Nechci se do nich pohroužit a věnovat se jim s takovou pílí, protože by se mi to začalo motat a hlavně nechci nápady vypotřebovat na něco jiného než "hlavní" dílo. Stranou zapisuji právě ty pocity, na co mám zrovna chuť. A ono se to pak někdy spojí dohromady. :-D
Poznámkou o tom, že je pro tebe důležité to, co spisovatel vloží do psaní nevědomky... na tom něco bude. Donutila jsi mě k zamyšlení. :-) Asi se přestanu tak snažit mít příběh tak vypiplaný. Ono je to asi někdy spíš na škodu.

[2]: Máš dobrou metodu "filtrování" nápadů. :-) Je to vlastně pravda. Co člověk zapomene, nebylo důležité a nijak zajímavé. Čtenát by nakonec na ten příběh také po nějaké době zapomněl a to přece autor nechce.
Ono kdoví, jestli psát dlouhé věci umím. Sama cítím, že tomu mému příběhu něco chybí, že se nijak nesoustředím na gradaci apod. a bojím se, aby to nakonec nebyla nuda, nuda, šeď, šeď... Začíná mi připadat, že pracovat na něčem dlouho neznamená to mít kvalitnější. Scény mám už tak vžité, že je nechci měnit, ale prostě to je na spoustě místech potřeba, dát tam víc akce. To je pak přemáhání. :D

[3]: Sám Fredy Kruger u mě! Zdá se mi, že máš skvělou metodu, jak využít všechny své nápady. Co komentář, to veršovaný příběh.
:D Tvůj příspěvek mě pobavil. Jako vždy.

5 Rudolf z Falknova Rudolf z Falknova | E-mail | Web | 20. února 2013 v 14:11 | Reagovat

Hele, když nevím a nebo jsem unavenej tak prostě počkám. (nečekat moc dlouho!)Lámat přes koleno to není dobré. Takže jestli to momentálně nejde tak dát to na nějakej čas k ledu není špatnej krok. Dokončovací práce jsou ty nejtěžší.
Na tvé dílko jsem zvědavej. Vím že na nem pracujes, ale vůbec netuším o čem bude. Takže moje zvědavost jen roste.
Co se týče literárních soutěží... Hm zkus to proč ne. Každá zkušenost se počítá.

6 Amia Amia | Web | 15. března 2013 v 14:40 | Reagovat

Já zas neumím psát delší ucelené útvary, což mě štve. Teď mám ale na práci spoustu jiných věcí, takže na nic velkého stejně nemám čas.
A nápady přicházejí ve vlnách, jako všechno. Jednou jich mám nadbytek, podruhé nic. Všechny tedy, i ty nejmenší, si zapisuji do svého notýsku  když mám zrovna období bez nápadu a musím něco napsat, kouknu tam :)
A notýsek se rozhodně hodí, své zatím nejdelší, nejucelenější a nejpiplanější dílko je napsané na základě kraťounké scény ve snu, který jsem si zapsala celý :-D
Ale piplání, několikeré piplání, to mě nebaví. Nejlepší je stejně vždycky ten úvod :-)

7 Viviana Viviana | E-mail | Web | 18. března 2013 v 12:26 | Reagovat

Hlavu vzhůru... to, co popisuješ, se mi taky děje, a ke všemu si musím najít ještě čas na dítě, muže, kapelu a kreslení. :) Akorát ta škola už mě nějak nesouží, naštěstí, jinak bych se z toho asi zbláznila úplně. Zase tu mám ale starost o domácnost, lítání po úřadech (OSVČ, kurňa, to už jsem se mohla rovnou někde nabídnout jako otrok k volnýmu použití, nebo co...), prostě je toho dost, no...

Momentálně vypilovávám román, jehož první verzi jsem napsala někdy před devíti lety, a nebyla jsem zatím schopná se dokopat k nějakým rozsáhlejším úpravám, které ovšem potřebuje jako sůl, pokud ho mám někdy vydat. Takže když jsem se po novém roce pustila, po dloooouuuhatánské pauze, zas do psaní, začala jsem sice s úplně novým nápadem, takovou příšernou fantasmagorií na téma prolínání dimenzí, ale pak jsem rozjela blog, začala jsem na něj dávat starší povídky a nakonec jsem se rozhodla pustit se do úprav toho románu. Takže všechno ostatní šlo stranou, a i když se mi už poměrně dlouho v hlavě mlátí nápad na jiný svět, jiné hrdiny a jiný příběh, asi se tam bude muset ještě nějakou dobu tlouct, bez možnosti úniku. Protože chci dodělat tohle, po téměř desetiletí čekání si to zaslouží. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama