Toho, kdo mi v posledních dnech psal skrz vzkazník v menu, prosím, aby mě kontaktoval na e-mail: blogerkasiwa@seznam.cz. Vzkaz bohužel neobsahoval žádné kontaktní údaje. Děkuji.

Duhoví jednorožci

24. ledna 2013 v 8:23 | Siwa |  Slovo za slovem 2013
Aneb máme tady další čtvrtek, kdy se musím učit angličtinu, a tím pádem píšu raději sem. (Né, výjimečně to docela umím a jsem ohromně ráda, že jsem to teď, blbec, zakřikla. No nic...)


Proč duhoví jednorožci v nadpisu článku? Proč ne? Ale opravdu to souvislost má, nebojte. Mé šílenství se stupňuje jen pomalu, zatím. Duhoví jednorožci, jak tak přemýšlím nad těmi, co můj blog navštěvují, asi nevzbudí zrovna šťastné pocity. Možná odpor z "přeslazenosti", klišé apod.? Ano, i mně se z kresleného výjevu louky plné barevných kytiček a květů létajících vzduchem a duhových jednorožců běhajících trávou ve šťastném tanci dělá trochu mdlo.

Poslední dny a týdny jsou čím dál lepší a lepší. Nemůžu a nebudu říkat úplně všechno, ale i tak je toho dost, abych chodila s úsměvem od ucha k uchu. Daří se. To je to, co mi dělá největší radost. Ve škole, ohledně grafiky... jen to psaní trochu pokulhává, protože se na něj nedostává, ale to zase přijde. I když nepíšu, nápady se hrnou a já netuším, do čeho bych se měla z toho množství pustit, až dopíšu to, co píšu.

Blíží se vysvědčení. Ti, co ho dostanou, se možná nervují, možná těší, možná jim to je jedno. Ti, co ho nedostanou, jsou teď nejspíš rádi, že mají už školu za sebou.

Jako vždy si zapisuji konečné známky, protože naše studijní průkazy se zaplní vždy až chvíli před vysvědčením, a to na nátlak našeho třídního, a navíc někteří učitelé neberou průměr známek jako známku konečnou. Někdo nám to řekne, někdo ne. Většina se nám ale svěřila, čím nám hodlají zničit vysvědčení, proto jsem si to pozorně zapisovala. Některé předměty člověk ví i bez nich. Čeština. Co by mi mohla dát jiného než za jedna, když u ní mám samé jednotky, že? Chemie, výtvarná příprava, figura apod. Tentokrát jsem si nebyla matikou vůbec jistá. Máme nového učitele a možná už jsem sem psala, že je to strašné. Modlila jsem se, aby to nebyla trojka (!).
Nakonec mi vyšlo, že bych měla mít dvojky z angličtiny a matematiky (podle vnitřního tušení) a němčinu jsem měla mezi jedničkou a dvojkou. Řekla jsem si, proč to nezkusit vytáhnout? :D Zkoušela, dala jsem to, dostala jsem za jedna. (Prý jsem z těch několika lidí, co začínalo od 0,0 (jak říká profesorka), pokročila nejvíc, což strašně potěší, a já si zase připadám jako na základce, kdy člověk třeba v té angličtině nic neuměl a potřeboval pochvaly, aby měl odhodlání pokračovat.)

No, takže mi zbývala matematika a angličtina. Toto úterý jsme měli oba předměty v jeden den. Já už byla smířená s dvojkami a nijak jsem to neřešila...

Angličtina. Přinesl konečně opravené testy. Hurá. I když to jsou někdy špatné známky, tak když už to napíšu, chci to mít co nejrychleji zase zpátky. Vždycky si předběžně počítám, kolik asi tak budu mít, a beru v potaz to, jestli jsem si u něčeho nebyla jistá, tak si za to třeba strhnu body, kdyby to bylo špatně, přemýšlím víc u úkolů s více body apod. Čekala jsem dvojku trojku - předpřítomný čas je pro nás Čechy prý to nejtěžší na pochopení a vůbec je to prý těžká kapitola. Test měl jen jednu stranu, čili věty za více bodů, aby společně měli těch sto bodů, takže každá chyba byla prostě důležitá a člověk si moc nemohl dovolovat udělat moc chyb. (Doteď mě občas štve profesorovo vysokoškolské hodnocení. Když máte méně než 75% písemky správně, máte pětku. Uf.)
No nic, takže rozdával písemky. Oznámil nám, že to náhodou dopadlo dobře a že jeden člověk tam měl dokonce nechutně plný počet bodů. Hledal... hledal... Přátelé, on pak řekl mě?! Nevěřila jsem mu, kontrolovala jsem podpis, jestli to je opravdu moje, písmo, jestli mi náhodou někdo nechtěl pomoct a nepodepsal se na svou písemku za mě... Byla to pravda. Větší úsměv byste nikde jinde v tu chvíli neviděli.
(Pak si ze mě ještě dělal legraci, když jsem na to pořád koukala, jestli jsem tam náhodou nenašla nějakou chybu, že prý za ním vždycky chodím, když je něco špatné spočítaného, nebo na něco zapomněl, i kdyby mi to mělo dát pár bodů dolů. To je psychologie, dámy a pánové! :D Když mi to známku nezmění, proč si neudělat pověst čestného člověka? A když ji to změní, tak pokud to je jen o bod pod hranicí, většinou to za tohle gesto nechávají být. Já chci prostě ty testy mít opravené dobře, abych se nenaučila nějakou chybu. O to jde, ale všichni na mě vždycky koukají jak na blázna.)
Poté říkal známky na vysvědčení. Předtím, ať jsem to počítala, jak jsem to počítala, nevycházel mi průměr lepší než jedna celá pět. Prý to podle průměru nedělá, ale v tom případě jsem si řekla, že za tu pozornou, ale jinak naprosto tichou a skoro leklou rybu v lavici by mi to rozhodně nezlepšil. S tímhle testem, a to jsem ani počítat nemusela, bylo jasné, že mi to může vycházet i třeba jedna celá čtyři něco něco bla bla bla. Čekala jsem ale stejně dvojku. Mluvit neumím, tak proč by mi to zlepšoval... Aha, řekl mi, že mi dá za jedna. Opravdu, nemít v tu chvíli uši, rozepnu si úsměvem hlavu.

Poté chemie a po ní matematika.
Test jsem opravdu čekala tak na trojku, protože totálně neumí podávat otázky a je známý tím, že ukáže princip na jednoduchých příkladech a do testu dá něco třikrát těžšího a ještě s nějakým chytákem. Umělcům. Chyták. Vážně? Jak by vůbec mohl čekat, že bychom na něj, my tupci, přišli? *extrémně jedovatý, zhnusený a parodující hlas - Na co přece bude umělcům matematika?* To nebudu těď řešit, nadávky na ostatní by se nesly až do konce dlooouhého článku.
Prý za jedna. Neměl to u sebe, nevím, kde bylo pár chyb, jakože určitě byly, naděje si nedělám, ale dozvím se to dnes. Měla jsem u něj dva, dva, jedna. Já bych prostě dala dvojku a hotovo. Ne, přilepšil mi, nevím proč, ale všechny nás varoval, že komu to takhle udělal, u toho si to na konci roku vybere. Dala jsem si předsevzetí, že mu nedám příležitost si to vybrat. Hodlám mít jedničky, nic mezi, aby pak litoval toho, že to zlepšil, protože teď už nebude mít co kompenzovat. :D Já mu dám, jen ať si taky užije sebelítosti.

Takže při mých dobrých náladách, netýkajících se jen školy, jsem si řekla, proč to nepřirovnat k těm nechutně opimistickým duhovým jednorožcům tančícím po louce plné květin. Kromě potencionálního vysvědčení plného jedniček a jednoho "omluvena" (z tělocviku), se mi podařilo si i zvýšit pásek v bongsul, tj. boj s tyčí, na šestý kup - zelený pásek. Je toho ještě víc, ale to by byl článek už moc dlouhý a má přestávka mezi učením se také. Nesmím si to zkazit, musím těm dvěma dokázat, že jsem si to přimhouření očí zasloužila, že mi dali odhodlání, jak nejspíš chtěli, a že jim to vrátím v podobě větší snahy. (Kdoví, jestli nebude marná, ale uvidíme...)

Hm, už by se to tu mohlo zase rozjet, co? Jeden čtenář mi napsat Vzkaz a docela mě nabudil se tady tomu začít zase věnovat, tak ještě uvidíme. Mám pár knih, které opravdu musím doporučit, tak tím bych mohla začít. Nebo školními pracemi, to je jednodušší na rozjezd...
No nic, jdu se učit.
Užijte si mrazivý čtvrtek a neuklouzněte na ledu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 agrenej agrenej | E-mail | Web | 24. ledna 2013 v 12:30 | Reagovat

Gratuluji k takovým vynikajícím školním úspěchům. :-) Jen tak dál, ale nezapomeň si krýt záda. Když se rozkřikne, že se někde vyskytuje taková vzácná zvířena, obvykle to přitáhne nežádoucí pozornost pytláků. Tak snad tvé štěstí najdou až dostuduješ. ;-)

Jinak, hodnocení pod 75% za pět je i na vysokou docela vysoké. :-D Nevím jak jinde, ale u nás se bere pod 60% pět. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama