Toho, kdo mi v posledních dnech psal skrz vzkazník v menu, prosím, aby mě kontaktoval na e-mail: blogerkasiwa@seznam.cz. Vzkaz bohužel neobsahoval žádné kontaktní údaje. Děkuji.

Do školy za tmy, ze školy za tmy

10. ledna 2013 v 8:21 | Siwa |  Slovo za slovem 2013
aneb Už je tu zase čtvrteční ráno...


A znovu mě čeká spooousta psaní. Angličtina, prý matematika a kdo ví, jestli ne i psychologie... A umím něco? Nic moc. I když včera jsem se od rána stihla naučit němčinu, kterou jsme znenadání psali (já to věděla!), a češtinu, na kterou jsem se učila docela dlouho, ale taky to spíš bylo učení během jízdy tramvají, z té jsme (samozřejmě) nepsali, protože profesorka to na žádost ostatních (zase) posunula o týden. Vysoká je v tomhle dobrá. Je prostě dané datum a v ten den je zkouška. Tady se člověk něco učí, nanic, a když se to neučí, dá vyučující znenadání test...
Takhle se totiž prohodila čeština s němčinou. Čeština byla daná už z doby před prázdninami, němčina byla naplánovaná až na příští týden. A dopadlo to jak? Naprosto obráceně. (Ti, co to netušili, měli deset minut na naučení se slovíček. Já zbytek si to jen zopakoval. :D Vidíte, jak se hodí počítat i s dalšími možnostmi.)

Brzy bych se měla dokopat k načtení fotek mých dílek ze školy do článku, ale vyloženě mě to nebaví. Jo, mnozí z nás vzdychají nad vidinou hromadného vkládání obrázků. Ale co nadělám...

Mimochodem něco pro zasmání, pokud máte rádi neštěstí druhých.
Po úterním příjezdu na intr (první dva dny jsme měli ve škole volno z důvodu talentových zkoušek) jsem se chtěla jít vysprchovat. Vlezla jsem do sprchy, zapnula vodu a natáhla se pro sprcháč. Nově instalované poličky jsem si všimla iž předtím, ale teprve teď jsem se pořádně podívala na přípravky v ní naskládané. Hledala jsem svůj sprcháč. Zoufale. Nikde nic. O šamponu vím, ten mi došel před odjezdem, ale sprcháč by tu měl být. Prošmejdila jsem celou koupelnu (ani ne tři krát tři kroky :D). Oblékla jsem se a s nadávkami, že jsem si to určitě před prázdniny dala do skříně, jsem vletěla do pokoje. Skříň - nic, skřínka na zdi - nic, noční stolek - nic. Víc toho tam opravdu nemám. Ani v úložném prostoru pod postelí nic nebylo. (Ano, tak zoufalá už jsem byla.)
Buď jsem tak blbá, že jsem si to vzala domů, i když nechápu důvod, nebo jsem to někam zašantročila, nebo se uklízečka při uklízení po domovníkovi, co tam tu poličku instaloval, rozhodla dát manželovi nebo synovi k Vánocům půlku sprcháče (kradu totiž M. pánské sprcháče :D). Netuším, co se děje, už abych byla doma a podívala se. (Mami, koukni se pro můj klid ty. Ten zelený až tyrkysový, normální velikost, ne ten obrovský na vaně vlevo vzadu. :D)
Jestli to nebude doma, mají se vychovatelky na co těšit.

A proč je nadpis takový, jaký je? Školou povinní to určitě znáte. Včera jsem totiž vešla do školy s tmou za zády a vyšla jsem z ní znovu do tmy. Sluneční světlo jsem vnímala jen přes okna ve třídách. Člověk si pak připadá, že tam strávil pár minut, nebo naopak má pocit, že tam strávil úplně celý den a odchází pozdě v noci.

Konec krátkého článku na rozptýlení mě a i vás, jdu se učit. Včera to s testy dopadlo dobře. Mám pocit, že jako obvykle se mi to prostřídá. Jen kdyby toho dneska nebylo tolik. Držte palce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 agrenej agrenej | E-mail | Web | 10. ledna 2013 v 11:32 | Reagovat

Jo, takové přehazování písemek mi taky lezlo na nervy na střední. Člověk se učí jako debil a nakonec se dvě studentky, které se na to vykašlaly, postarají o to, aby se písemka odložila...

Do školy za tmy, ze školy za tmy. Toho jsem si užil dost a dost. Obzlávšť, když mi cesta do školy trvala přes hodinu. :-D Slunce jsem obvykle vídával ráno, když svítalo, a večer jeho zbytky mezi kopci na západě. Dny se zdály opravdu promarněné. :-D

2 Amia Amia | Web | 11. ledna 2013 v 18:31 | Reagovat

Dny se stále zdají promarněné, Agreneji! :-D

Jinak, Siwo, to máš ještě docela dobrý, věř mi. Mně už se stalo -
V úterý jdu do školy, všichni ještě spí.
Vrátím se domů, všichni UŽ spí.
Druhý den jd do školy, všichni stále spí.
Vrátím se domů, všichni opět spí.
Další den do školy, všichni POŘÁD ještě spí.
Domů, spí!
Jdu do školy, SPÍ!
Vrátím se domů... táta je vzhůru.

To byl pátek. Člověk si tak říká, že je asi něco špatně :D
(Fakt se mi to stalo, nekecám. Navíc, tohle je rekord. Stává se běžnou praxí, že minimálně jednou za měsíc jdu ráno když oni ještě spí a vracím se když už spí)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama