Toho, kdo mi v posledních dnech psal skrz vzkazník v menu, prosím, aby mě kontaktoval na e-mail: blogerkasiwa@seznam.cz. Vzkaz bohužel neobsahoval žádné kontaktní údaje. Děkuji.

Klauzury 2012: 2. ročník - pondělí + úterý

11. prosince 2012 v 21:36 | Siwa |  Tradiční tvorba
Tak to tu máme, přátelé, klauzury, kterých jsme se všichni v ročníku děsili. Malba technického detailu na formát A1 (zasvěcení ví, nezasvěcení to vědět nepotřebují). První den v technickém muzeu, další dny od osmi do jedné ve škole až do pátku... Uf! To bych nemohla být já, kdybych to pondělí nezačala úplně... mimo.


PONDĚLÍ - Technické muzeum, příprava, skici

Ač mi profesor už týden předtím osobně na chodbě řekl, v kolik máme být u technického muzea, ač to prý bylo na nástěnce ve škole, ač to lidi napsali na ksichtknihu, kde jsem to já ještě přečetla (což je na tom to nejhorší, počkejte si dál), tak se mi podařilo něco, co se asi zapíše do mého seznamu největších "mimoňovských příhod". Ale lepším se, protančila jsem tím s grácií.

Ráno jsem si cestu naplánovala, abych byla před muzeem pět minut předem, ať můžu ještě někde na tom sněhu uklouznout. 9.40 byl plán můj. Tramvaj jsem nakonec nestihla, měla jet za tou první, takže jsem měla v pohodě chvíli počkat a přesednout do další, ale jaksi si prohodily pořadí, takže jsem musela čekat na další. K muzeu jsem se nakonec blížila pár minut po tři čtvrtě na deset, jeden z profesorů odcházel a už na mě křičel: "No kde jsi?"
Koukala jsem na něj dost zmateně, říkala jsem si, že jestli lidi z naší školy šílí kvůli dvěma minutám, tak už je na tom něco opravdu divného. Profesor už tam prý čeká. Letěla jsem tam. Pondělky mají muzea zavřeno, ale my to měli domluvené, ale kdybych nestihla jednoho ze zaměstnanců, kouřícího venku, asi bych se dovnitř nedostala, protože by si mě nikdo nevšiml. Vletěla jsem dovnitř. Kde jsem prý byla. Řekla jsem, že mi ujela tramvaj, nic netušíce...

Poté jsem při debatě se spolužačkou prohodila, že přijdu jen o pět minut později a...
"Víš, sraz tu byl ve čtvrt."
Aha... Dobrá, takže mlčím. Proč já jsem měla za to, že ve tři čtvrtě? Myslela jsem si, že třeba na ksichtknihu to někdo napsal špatně, ale když jsem se na to pak podívala, zjistila jsem, že tam je opravdu 9.15. Takže ač jsem z toho vyšla v pohodě, mám velice dobrou pověst mezi profesory, jak řekla profesorka: taková dochvilná, nejslušnější ze třídy, tak přesto jsem měla já osobně tak rozhozené emoce a byla jsem na sebe naštvaná. Pozdní příchod ani vůbec nevadil, stejně jsme to tam jen nafotili a skicu jsme si měli udělat doma, ale už jsem prostě taková.

Už v jedenáct jsme tam byly tři holky, já skicovala v horním patře, ty dvě si kecaly pode mnou. Ve dvanáct jsem odešla já. Takhle jsme zapálení do práce, včetně profesorů. :D Pak jsem ještě sedla na jinou tramvaj, jelikož jsem z prvního pololetí prváku byla zvyklá, že jsem nasedala právě na tu, ale můj plán byl tentokrát jiný a na té zastávce jsem já právě stavila, když jsem přijížděla. Teprve po nějakých pěti stanicích mi došlo, že to nebude tam, kam bych měla jet. Aha, takže výstup, přechod na druhý ostrůvek, nalezení tramvaje, která mi jede až k intru, a dlouhé čekání v zimě.
Já mám na první dny klauzur vážně štěstí. Zbytečně zmatkuju, nebo naopak jsem v pohodě, než přijdu na to, že neprávem.

Zítra sem dám skicu z pondělka, přestože není nijak dobrá, šlo mi jen o detaily, které z fotky na mobilu nepoznám, abych pak neřešila, jak to tam vlastně je. Já věděla, proč to dělám, bude se mi moc hodit. Mám na celkové kompozici čtverečky, šipky a zvětšeniny, technické šroubky, závity apod., prostě abych věděla. No, a jeden spolužák mou první skicu ohodnotil takto: "To vypadá, jako bys to spíš chtěla stavět." Takže tak.


ÚTERÝ - škola, v rukou tempery a štětce - jde se na to...

Dnešek už byl klidnější. Normální příchod do školy na osmou, do třídy určenou pro naši skupinu, příprava. Podle skici udělané doma podle fotky a skici z muzea se začalo tvořit, zvětšovat, upravovat... a podle fotek z mobilu barvit. :D Máme volnost, ani to takové barvy mít nemusí, může to být i stylizace, ale já to prostě dělám nějak. Ono z toho něco vyjde, neumím plánovat, pracuji za chodu.

Než "dílo" ukážu, zmíním jen reakce na něj během práce, případně na skicu...

Těší mě, že jsem středem pozornosti, co se týče výběru technické věci... mimochodem, je to starší rotační motor, znalejší jistě poznali z fotky výše... dost jich šílelo z toho, jak "složitou" věc jsem si vzala. Věci na první pohled jednoduché jsou ale mnohem těžší. Už dávno jsem přišla na to, že u složitých věcí se občas ta chybička, křivá čárečka ztratí, ale když máte na čtvrtce jeden jediný tvar, jsou nerovnosti a odchylky hned vidět. A oni na to přicházejí taky. Zjišťují to během klauzur. *škodolibý úšklebek, neměli být tak "vypočítaví" a vybírat si jednoduché věcičky, aby pak zjistili, že to není jednoduché ani trochu*

Jsem ale ráda, že se to zatím docela líbilo. Já to ale zkazím, už to vidím. Né...! Další spolužák prohlásil, že to "je prostě přehnaný". To mi trochu srazilo hřebínek a uvědomila jsem si, jestli ten technický detail nedělám vážně trochu rozsáhlejší, ale pak jsem si vybavila celou věc a je mi jasné, že to tak může být. Není to celý motor, jen část - je to detail. Když vše půjde podle plánu, mělo by se to povést a nic by nemělo vadit kladnému hodnocení. (Mezi námi ale zjištění faktu, že klauzury nějak už tři roky nemají na výslednou známku z hlavního předmětu vliv, docela zničí ambiciózní myšlení... ale nepodařilo se to tomu docela. *muhehe* Jsem hrozná, vím.)

Mám na to ještě tři dny, což je krása. Snad to půjde. Článek ukončuji ukázkou, jak to vypadá po pěti hodinách práce (ne v kuse, prosím vás, půlhodinu na začátku jsme se neměly do práce, pak byly také přestávky apod.):

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Skitty2 Skitty2 | E-mail | Web | 12. prosince 2012 v 13:53 | Reagovat

Byli jsme se mrknout na nějaký práce druháků a supr... dáváte si to. :)

2 Siwa Siwa | Web | 12. prosince 2012 v 15:18 | Reagovat

[1]: Však vy si to po roce a půl na škole budete dávat taky. :-D

3 Amia Amia | Web | 1. ledna 2013 v 13:28 | Reagovat

Mě děsí už jen to ,,formát A1"
A to že lehké věci jsou vlastně ty těžší už dlouho znám taky. Vtipné, jak si to nikdo nechce připustit, že? :-D

4 Siwa Siwa | Web | 1. ledna 2013 v 18:26 | Reagovat

[3]: Přesně. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama