Toho, kdo mi v posledních dnech psal skrz vzkazník v menu, prosím, aby mě kontaktoval na e-mail: blogerkasiwa@seznam.cz. Vzkaz bohužel neobsahoval žádné kontaktní údaje. Děkuji.

Prosinec 2012

Klauzury 2012: 2. ročník - čtvrtek (konec)

13. prosince 2012 v 21:06 | Siwa |  Tradiční tvorba
Další den za mnou a... rozhodla jsem se, že bude poslední. Myslím poslední den klauzur, ne mého života, nebojte. :D


Klauzury 2012: 2. ročník - středa

12. prosince 2012 v 17:13 | Siwa |  Tradiční tvorba
Kromě notného postupu v malbě se nic zvláštního neudálo, až se sama divím. Nedostatek zapamatovatelných chvil ve škole mi ale nahradila jedna cesta do knihovny...


Klauzury 2012: 2. ročník - pondělí + úterý

11. prosince 2012 v 21:36 | Siwa |  Tradiční tvorba
Tak to tu máme, přátelé, klauzury, kterých jsme se všichni v ročníku děsili. Malba technického detailu na formát A1 (zasvěcení ví, nezasvěcení to vědět nepotřebují). První den v technickém muzeu, další dny od osmi do jedné ve škole až do pátku... Uf! To bych nemohla být já, kdybych to pondělí nezačala úplně... mimo.


Příběh služebnice

10. prosince 2012 v 14:13 | Siwa |  Knihy

DOPORUČUJI.
Z anglického originálu: The Handmaid's Tale
Autorka: Margaret Atwoodová
Překlad: Veronika Lásková
Nakladatelství: BB/Art, 2008
Rok vydání originálu: 1985
Grafická úprava obálky: Jan Matoška
Počet stran: 333

Dystopie

Oficiální anotace:
Mladá žena, která se teď nedobrovolně jmenuje Fredova a jejíž pravé jméno se nikdy nedozvíme, nosí červené roucho symbolizující její úděl a chlopně přes oči, jimiž nemá zahlédnout, jak je svět kolem ní přitažený za vlasy. Byla totiž převychována a soustředí se výhradně na svůj "úkol": umístěna do domu ve čtvrti mocipánů, za jejímiž reáliemi poznáváme staroslavný Boston, slouží v roli služebnice vyšším zájmům Republiky Gileád, jejíž populační křivka byla drasticky ochromena ztrátou plodnosti. Sociální inženýři klerofašistického státu se s tím rozhodli bojovat na starozákonní způsob a nutí zbytek plodných žen, aby příslušníkům elity přiváděly na svět dítě, které už jako biologické matky nikdy neuvidí.

Autorčina pochmurná vize Spojených států blízké budoucnosti přivádí na scénu nejen mravní katastrofu v drastických všedních rozměrech, ale především osamělý hlas ženy toužící po nezvěstných blízkých, odňatých vzpomínkách, ztracené sebeúctě, svobodě volby i obyčejném štěstí založeném na hodnotách, které nevymaže ze světa ani sebezvrhlejší režim. V atmosféře, v níž je stále cítit duch její nešťastné předchůdkyně a která je o to drásavější, že v nepřirozeném běhu věcí mohou být podobných osudů tisíce, pořizuje Fredova zpověď pro ty, kdo ji snad jednou neoslyší.
V alegorické narážce na Chaucera se tak spisovatelce podařilo vytvořit technicky neokázalý, zato působivý příspěvek k tradici literárních antiutopií 20. století, jaké v "krásném novém světě" bez citu, chuti a zápachu pěstovali Orwell, Huxley či Golding - a zjistili přitom, že když se kácí les, létají třísky, jenže jako v každé totalitě z toho profitují pouze někteří. * Do filmové podoby s Natashou Richardsonovou v hlavní roli román roku 1990 převedl režisér Volker Schlöndorff podle scénáře Harolda Pintera.