Toho, kdo mi v posledních dnech psal skrz vzkazník v menu, prosím, aby mě kontaktoval na e-mail: blogerkasiwa@seznam.cz. Vzkaz bohužel neobsahoval žádné kontaktní údaje. Děkuji.

Tak to by stačilo...

23. dubna 2012 v 19:16 | Siwa |  Slovo za slovem 2012
Po dlouhé době znovu s "vykecávacím" článkem. A znovu se stížnostmi.

Omlouvám se za dlouhý text, nicméně to ze mě muselo ven. Kdo rád čte strasti cizích, nechť si užije čtení.


Už ráno mě dokonale vytáčí už jen pohled na poslední zvonění. Sice procházím asi kolem pěti skupinek, ale mají štěstí, že se mě nepokusily zastavit a ztrestat za odmítnutí platby za průchod. Jen by na mě někdo z nich sáhl, počmáral obličej lihovkou nebo rtěnkou, popřípadě mě pocákal vodou či smrdutou voňavkou, okamžitě by asi ležel na zemi, jelikož tohle mě už od dob druhého stupně neskutečně vytáčí. Ano, dobře, vybírat peníze, proč ne - kdo chce, ten jim nějakou tu korunu dá. Kdo ale ne, nevidím sebemenší důvod ničit jeho majetek jako oblečení apod. octem, či tvořit mu kresbičkami jiný obličej, než který si ráno před zrcadlem v koupelně po namáhavých deseti minutách přemýšlení vybral! Dala bych nějakou tu korunu z kapsy, ale už to jejich jednání mi k tomu nedává důvod.
"Hele počkej jako!"
"Si počkejte, až budete mít poslední zvonění vy, taky vám nic nedáme...!" Apod.

Jenže já po vás žádné peníze chtít nebudu. Rozhodně vás do toho nebudu nutit a za odmítnutí vás nebudu posílat do temných míst, kam se i doktor podívá jen občas.

No, dost o tom, nebo se u toho počítače rozohním natolik, že to má klávesnice nepřežije. Myslím, že i přes nechuť některých lidí, jim stále dost z nich peníze dává, takže nevidím důvod být hned na jednoho člověka tak hnusný. Navíc, když jsou ty skupiny čtyři za sebou, tak to promiňte, ale když každá z ní chce třicet korun (nechápu proč zrovna tolik), tak mě jen cesta ulicí stojí sto dvacet korun... Promiňte, ale taková cena za procházku?

...

Poslední dobou mne také nehorázně vytáčí mé spolubydlící, a to přesně hned v prvních dvaceti až třiceti minutách po probuzení, jelikož není neobvyklé, když stráví v koupelně i patnáct minut. Nebylo by to divné, kdybychom se neoblékaly a nečesaly v pokoji. Takže jediné, co můžou dělat, je dojít si na záchod, vyčistit si zuby a studenou vodou se třeba probrat. Nechci se nějak chlubit, ale já tam strávím čtyři pět minut... Co tam kruciš tak dlouho dělají? To, že já také potřebuju do školy, nebo bych si aspoň ráda došla na snídani, asi není nic, na co brát ohledy.

Minulý týden jsem se tedy v nějakých těch šest dvacet pět zvedla, že půjdu konečně na skok do koupelny, L. mi však do dané místnosti vlezla a strávila tam dalších deset minut. Už jsem mohla být po snídani!
A děje se to čím dál častěji...
Zase ale nemám důvod vstávat o pět minut dřív než ony...

...

Co už mě ale nejvíce ubíjí, jsou hodiny Písma. Ani ne tak ty hodiny, jako spíš náš profesor. Vždycky je něco špatně, vždycky si něco najde, vždycky! Ano, často, ale NE VŽDY to tak je! Ano, někdy se má skupina chová hrozně, ale snažíme se a chceme to umět. NEchceme být drzé, nejsme drzé, jenže jakmile přijde a spustí první záplavu obviňujících slov, kypím už i já. Nemám sice odvahu autoritě drze odseknout - za což jsem ráda, protože asi jen díky tomu mám dobré známky, hlavně co se týče toho Písma, ale tuto teorii rozvedu později... - ale zato to ze sebe vyleju v debatě po profesorově odchodu. Povím vám malý příběh:

Minulý týden jedna malá skupinka dívek spolu se skupinkou kluků vylezla z učebny češtiny, přičemž kluci odcházeli do jiné třídy a ony mířily rovnou za nosem, do třídy na Písmo. Zrovna zvonilo ("zvonilo", u nás je zvonek jen chrčící cosi, nedávno nejspíš už "exlo"). Potkaly se s profesorem na daný předmět, pozdravily ho, byly lehce napomenuty, že už mají být dávno ve třídě, Siwa s několika dalšími se omluvily, že ještě musí do skříněk pro rýsovací desky, pustil je, desky si vzaly a vrátily se do třídy.
"Kde jste se všechny toulaly?" zeptal se jich. Odpověděly, že je profesorka pustila později, že ještě dokončovala výklad.
"No, já jsem vás viděl, zrovna jste vycházely ze třídy. Příště paní profesorce řekněte, aby vás pouštěla včas, že máte ještě jiné hodiny. A kdyby nechtěla, prostě vstaňte a jděte."
Druhou hodinu jim oznámil, že s profesorkou mluvil, a ta si prý bude dávat pozor.
Dobrá tedy...

Po týdnu na hodině češtiny řekla profesorka na konci hodiny:
"Tak běžte, nikde se nezdržujte a příště se nevymlouvejte, že vás pouštím pozdě."
Hned pak na Písmu profesor: "Kde jste byla D.?"
"Mus-"
"Nebudete se, doufám, vymlouvat, že vás paní profesorka pustila pozdě! Příště se nikde netoulejte a přijďte rovnou na hodinu!"
"Ale paní profesorka nás vážně -"
"Paní profesorka vás prý pustila včas! Nevím, kde jste se toulaly... Příště ale... atd. atd. atd."
Neříkal náhodou před týdnem, že sám viděl, že nás ze třídy pustila pozdě? Co se to tady děje?

Prostě měl špatný den a navíc nebylo nic jiného, co by nám mohl vytknout. Hustil to do nás asi půl hodiny. Vážně jsem za ním supěla, když jsem šla vyhodil prázdnou bombičku od plnícího kaligrafického pera. Pára mi šla z uší, když spustil své obvyklé: "Jste na střední škole, takže si uvědomte, že už byste se měly chovat jako dospělé...; Nebuďte drzé! Mě nezajímá, kde jste byly! Příště vás prostě zapíšu do třídnice, a basta! Paní profesorka vás pouští včas!" A jel!

Neměla jsem ho ráda na začátku, byl moc hodný. Postupně přitvrdil, začala jsem ho mít docela ráda, protože už toho tolik netoleroval a přesvědčoval nás k vhodnějšímu a rozumnějšímu chování... Když to ale přerostlo v to, že nám každou hodinu nadával na to samé, aniž bychom něco v tom smyslu provedly, když pokaždé našel něco špatně... Znovu ho nemám ráda a jde to jen dolů. Promiňte, ale občas přece někdo něco zapomene. Když vám na omluvu: "Promiňte, zapomněla jsem si perko," odsekne: "A co tady budete ty dvě hodiny jako dělat? Sedět a čučet ven z okna? Řekněte mi V., co si z těch hodin chcete odnést, když to budete takhle flákat?

"Každý jednou něco zapom-"

"Děvčata, uvědomte si, že už jste na střední škole a měla byste se přestat chovat jako děti. Jste už skoro dospělé, tak byste se tak také měla chovat..."

Že jsem tohle už zmiňovala? Alespoň cítíte tu nevoli, když to do vás hustí týden co týden, stále to samé!

Nemůžete nic říct, nemůžete se nijak bránit, nemůžete nic namítnou, nemůžete... Na začátku roku nám dal vybrat, jakou "úroveň" si vybereme. Buď budeme chtít být nejlepší, nebo nám bude stačit průměr, nebo na to budeme kašlat. Vyznělo to tak, že ty, co to bude zajímat, těm bude pomáhat a výklad bude směrovat k nim, zatímco ty, kterým bude stačit jen prolézt, tak ty nechá být. No jo, jenže problém je v tom, že on vám nedovolí si vzít něco horšího než nejlepší úroveň. A když ji nezvládáte - váš problém, máte se víc snažit, nebýt drzé, dávat pozor, nekecat o hodině, nechodit pozdě...

Ne, prosím, už ne!

Známky ve čtvrtletí: já 1; moje spolusedící, které to jde buď lépe, nebo je na stejné úrovni, 1/2; A., která to umí lépe než my dvě dohromady, 1/2; M., možná jen o něco málo horší než A., 3/4... Prý počítá i aktivitu, snahu, chování... Dobrá, pokud by se od umu odečetlo chování, měla by mít dvojku, nejhůře trojku... Jen proto, že mu není sympatická, že v poslední době říká věci, které si stejně všichni myslíme, že už to prostě nevydrží... jen proto? Já, která to neumí, ale mlčí, což pro něj asi znamená souhlas s ním, za jedna? Mám hodně špatný pocit, že mi nadržuje, a přiznám se, že se mi to ani trochu nelíbí. Nevidím důvod, proč by A. nebo má spolusedící měly mít známku o to málo horší, než já. Není tu jediný smysluplný důvod. Jeho sympatie nejsou důvod! Věřím, ne... jsem si JISTÁ, že kdyby se dozvěděl, co si o něm doopravdy myslím, rázem by se z jedničky stala nejlépe trojka.

*frk* Nevzdáme se, M. už s ním mluvila, nevím, jak to dopadlo, ale zjistím to zítra, aniž bych něco vyzvídala. Spolužáci jsou tak ukecaní, že se to dozvím možná hned ráno, zatímco budu nahazovat hlínu na třetí objekt v reliéfu. No, co... nejhorší je, že proti němu nemáme šanci. Chtěl to řešit přes ředitele... jenže ředitel je jeho nejlepší přítel. Takže... holt to musíme nějak přežít, i když vůbec netuším, jak se nám to podaří.

A poslední zvolání, která mi snad uleví od toho, co jsem zažila před minutou...

Administrace tady na intru je děsná! Prosím, ať to konečně začne smysluplně dělat někdo, kdo tomu rozumí!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Líštička Líštička | 23. dubna 2012 v 20:33 | Reagovat

Fúúúha.... trochu moc vecí naraz. Spolubývajúce treba naučiť, ako sa chovať, s profesormi nič neurobíš, to sa skrátka nedá len tak a s administratívou tiež nie, u nás to inak funguje podobne, sedia tam ľudia, čo tomu nerozumejú a "milé" tetym, čo si myslia, že pojdeli všetku múdrosť sveta a ty si pre ne len odporný hmyz. Na to treba úsmev a nenechať sa vytočiť, čo ide moc ťažko.

2 agrenej agrenej | E-mail | Web | 25. dubna 2012 v 12:38 | Reagovat

,,Uvědomte si, že už jste na střední škole a měli byste se přestat chovat jako děti. Jste už skoro dospělí, tak byste se tak také měli chovat." Těm učitelům se ta věta snad dostala skrz ministerstvo. :-D Docela chápu onu nepříjemnou situaci. Zažil jsem si něco podobného s učitelkou češtiny. Stačila maličkost, aby ony věty zazněly několikrát.
Nevím, jestli by to pomohlo s tvým učitelem, ale když nejvzornější kluk ve třídě (fakt mě tak nazývali?)reagoval na učitelčinu větu ,,Jsi divný" během rozhovoru slovy: ,,Však vy taky!" a jako vyžádané vysvětlení zaznělo: ,,Jste nějdivnější člověk, kterého znám!" tak zmlkla a časem začala být normálnější. :-D
Co se týče spolubydlící, v noci seber klíč z koupelny, zamkni ji a ať se starají samy. :-D

3 Siwa Siwa | Web | 25. dubna 2012 v 13:18 | Reagovat

[2]: Kéž by to s tou koupelnou šlo, ale nemáme klíče, ale takové to "otáčení pod klikou". Nevím, jak ten zámek jinak nazvat. :-D Otočí se tím a je zamčeno! Klíč samostatný nemáme.
No, kdybych to profesorovi takhle řekla, až se sebemilejším tónem, letěla bych ze školy s otiskem podrážky na zadní části. Nehledí na tón, ale na slova a sám si k tomu dosadí tón drzý. Nějak to budeme muset vydržet...

[1]: Úsměv bývá, většinou, pravda, spíš jen lhostejný výraz, ale podobné opakující se jednání mě už vytočí. Chápu to jednou, občas, někdy se to prostě stane, ale stále, stále, stále dokola? Spam! :D

4 agrenej agrenej | E-mail | Web | 25. dubna 2012 v 19:03 | Reagovat

[3]: Tak už zbývá jen přespat v koupelně, ale za tento nápad se zaručit nemůžu. :-D

5 Amia Amia | Web | 27. dubna 2012 v 22:31 | Reagovat

A tak to jede a jede, až se překypuje... Jop. Dospělí vždy podceňují inteligenci dětí a hlavně, ONI mají vždycky pravdu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama