Toho, kdo mi v posledních dnech psal skrz vzkazník v menu, prosím, aby mě kontaktoval na e-mail: blogerkasiwa@seznam.cz. Vzkaz bohužel neobsahoval žádné kontaktní údaje. Děkuji.

Měla jsem strach...

23. března 2011 v 20:17 | Siwa |  Slohovky a jiné
Další slohová práce, tentokrát dosti stará. Téma: Měla jsem strach. Mimořádně k tomu nemám co říct...


Měla jsem strach

Sázava - místo, kam jsme s kamarádkou odjely na celý týden. Čistý vzduch, přátelská vesnice, krásná příroda a hluboké lesy. To poslední jsme toužily prozkoumat snad ze všeho nejvíc. Každé ráno jsme se oblékly, obuly si boty na túru a vyrazily za dobrodružstvím.

V lesíku nedaleko od chaty jsme narazily na houby. Ještěže jsme si vzaly košík! Sbíraly jsme a sbíraly, až jsme došly neznámo kam. Spatřily jsme světlo a vyšly jsme z lesa. Vydechly jsme obdivem. Stály jsme na kopci, pod námi tekl mělký potůček a na druhém břehu rostly vysoké stromy. Protější les byl jako z pohádky. Rozhodly jsme se, že se tam zítra podíváme. Našly jsme cestu zpátky k chatě a přinesly asi půl košíku hub. Představy toho krásného lesa jsme se nemohly zbavit.

Druhý den ráno jsme celé nedočkavé vyrazily. Musely jsme vzít i kamarádčinu fenku, aby se vyvenčila. Strachovaly jsme se, že se s ní přes potůček nedostaneme, ale pak jsme nad tím jen mávly rukou. Znovu jsme vzaly i košík, kdybychom narazily na rodinku hříbků nebo klouzků. Asi po čtvrthodině jsme byly na místě. Bohužel nikde žádná lávka ani spadlý strom, přes který bychom se dostaly na druhou stranu. Našly jsme místo, kde byl potůček nejužší - kamarádka přeskočila, já jí podala na klacku košík, pak jsme si předaly jezevčíka a nakonec jsem si na skokana zahrála já. Zem tu byla porostlá ostružiním, pichlavými keři a rozvětvenými stromky, které nám cestu ztěžovaly stejně spolehlivě jako strmý sklon kopce. Došplhaly jsme nahoru, kamarádka našla plný košík hub a já nafotila dostatek pěkných fotek.
Bylo skoro poledne, ale my jsme pokračovaly dál. Hledaly jsme snazší cestu zpět, ale nikde v dohledu žádný most ani jakákoliv stezka, která by umožňovala civilizaci se na tohle opuštěné místo dostat. Pak jsme si všimly cesty vyježděné bagry a náklaďáky, bohužel mířila na opačnou stranu, než kam jsme potřebovaly. Zkusily jsme cestičku rovnoběžnou s potůčkem, ale narazily jsme na zarostlou louku plnou hlubokých děr.

"Nebudeme riskovat," řekly jsme si a obrátily to zpátky. Nad námi se ozval křik káněte, ale nám to v tu chvíli připadalo jako hladové volání supa. Nebe se těsně předtím zatáhlo a to dodalo hlubokému lesu na strašidelnosti. Fenka začala být nervózní a vyváděla. Teď se nám ten výlet nezdál jako dobrý nápad. Zapomněly jsme na nějaké dobrodružné hledání schůdnější cesty a vrátily se. Nemohly jsme najít to místo, kde jsme potok přeskočily, tak jsme si tiply, kudy asi jít. Smiřovaly jsme se s tím, že tu zůstaneme nebo budeme muset potok přebrodit se strachem, že šlápneme do hloubky nebo v tom místě zrovna bude bažina.

Nejužší úsek potoku jsme našly. Během sestupování k němu se nám srdce rozbušila a kolena rozklepala. Hrozilo nebezpečí, že nám uklouznou nohy a sletíme dolů. Kamarádka mi nechtěla dát plný košík a ještě musela vzít svou fenku do náruče, takže by se neměla čím zachytit. Šla jsem první a dělala jí do měkké hlíny ledabylé schůdky. Na druhý břeh jsme se dostaly stejným způsobem jako předtím a prudce jsme si oddychly. Houby v pořádku, fotoaparát, který se m nebezpečně houpal na krku, v pořádku, fenka, která se konečně uklidnila, v pořádku… a já s kamarádkou také v pohodě a navíc plné úžasného zážitku.

Vrátily jsme se domů s úsměvem na rtech, košík zakrytý mikinou před zraky závistivých sousedů. Fotky se povedly, máme pěkné vzpomínky, i když jsme si chvíli opravdu myslely, že se odtamtud nedostaneme, a kamarádčina babička měla z hub opravdovou radost. Taky jsme je chránily jako oko v hlavě, přestože je ani jedna z nás nejíme…

Známka:

Pěkné! 1

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amia Amia | Web | 25. března 2011 v 13:00 | Reagovat

Hezčí! :-D
Poslední dobou nám internet funguje jen na dobré slovo, takže vždy na chvilenku (kdy funguje) zaskočím, přečtu a v dalším kole napíšu koment. Takže teď se toho ode mně moc nedozvíte.
Příběh moc hezký, taky miluju lesy, takže bych se musela velmi přemáhat abych šla zpátky... A na louce plné děr se pohodlně usadila a sepsala horůrek :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama