Toho, kdo mi v posledních dnech psal skrz vzkazník v menu, prosím, aby mě kontaktoval na e-mail: blogerkasiwa@seznam.cz. Vzkaz bohužel neobsahoval žádné kontaktní údaje. Děkuji.

To je autobus???

3. prosince 2010 v 20:47 | Siwa |  Nechť raději upadne v zapomnění
To jsem si říkala v sedm patnáct ráno, kdy ta rachotina přijela na zastávku. Autobus se blížil, a když zastavil, otevřela se pouze polovina dveří. Důchodkyně zůstala překvapeně stát a čekala, až se to otevře celé, ale nedočkala se, tak se tam musela prodrat. Nakonec se jí to podařilo a my ostatní jsme také mohli jít. Jenže...

Jenže řidiči nešla ta bedýnka na čtení kartiček, takže jsem to měla zadarmo :-)... Došla jsem dozadu za kamarádkami a stoupla si ke dveřím. Na další zastávce chtěl někdo vystupovat, takže se dveře otevřely (až na ty první, kde se otevřela jen půlka XD...). Lidi vystoupili, nastoupili a zavíralo se. Jenže ty poslední se zavřely jen z půlky (!), protože mu tam taky něco nešlo. Takže ještě pár sekund za jízdy se jelo s otevřenými dveřmi.
"Hele, skákej!" rozesmála se kamarádka a já taky. Naznačila jsem skok a dveře se (naštěstí) zavřely, takže kdyby mi to uklouzlo, tak bych se rozplácla jen na skle a ne na silnici. Uff!
Bylo 7:40, když jsme byli v polovině cesty, a přitom jsme v tu dobu měli být už na konci. Takže jsme s kamarádkou vystoupily a vzaly to zkratkou, takže jsme školu stihly. Jen její mladší bratr nechtěl do zimy a jel dál, takže mohl do školy dorazit tak v 8:20, takže bude muset dát omluvenku a navíc bude mít u své mamky problém, že neposlechl sestru... Chjo. To jsou problémy...

Ve škole první dvě hodiny olympiáda z češtiny... Taková nuda to nebyla ani minulý rok. Zkuste si napsat zajímavý sloh, kde se objeví věta: "Naštěstí jsem si to všas vyžehlila." Češtinu miluju, ale u tohohle jsem vážně pořád zívala a kupodivu mi dneska bylo jedno, jestli něco napíšu nebo ne. Dokonce jsem s tím druhou hodinu, kdy se měl psát ten sloh, chtěla seknout, ale neudělala jsem to. Stálo mě to hodně přemáhání a vět typu: "Když už jsem tady, tak aspoň něco napíšu." Loni mě to bavilo víc, protože jsme neměli tak vzteklou dozorující učitelku. Mpf!

Po škole nákupy s druhou kamarádkou. Tahala mě po městě (v té zimě a sněhu) asi od dvou do pěti. Náhodou jsme ve Futuru potkaly mou mamku na nákupu, takže nás vzala ke kamarádce domů, kde jsem si vzala věci a jely jsme k nám domů.
Potkala jsem v těch obchodech bývalou spolužačku Janu (která bydlí dvacet kilometrů odsud, takže mě to překvapilo) a byla jsem tak šťastná. Musela jsem se držet, abych se radostí nerozbrečela, protože jsem ji neviděla asi od šesté třídy. Chvilku jsme se bavily, objaly se a rozloučily. Nechtěla jsem se loučit, ale jinak to nešlo. Já musela pryč a ona taky.

To jest tak všechno zajímavé, co se dneska stalo. Víc se rozepisovat nebudu, protože potom jsem k nezastavení a to by pak nikdo nečetl :-).
Takže si užijte páteční večer v teple domova s čajem nebo teplým kakaem před sebou, nohami v huňatých bačkorách a pěknou muzikou, knihou nebo filmem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amia Amia | Web | 4. prosince 2010 v 19:24 | Reagovat

Jó, s busy je občas fakt sranda :-D

2 agrenej agrenej | E-mail | Web | 5. prosince 2010 v 14:45 | Reagovat

Jo, zlaté ty naše vlaky motoráky. :-D Plné kouře z vadného topení, zaseklých dveří, přimrzlých vagónů atp.. :-D

3 *wif *wif | Web | 6. prosince 2010 v 21:04 | Reagovat

Koukám luxus, asi mu ty dveře zamrzli :D Ještě lepší je když uvnitř mají rozedrané sedačky, ze kterých vykukuje molitan :D a šíleného řidiče, který to po horských silnčikách valí 120, s takým jsem jednou jela :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama