Toho, kdo mi v posledních dnech psal skrz vzkazník v menu, prosím, aby mě kontaktoval na e-mail: blogerkasiwa@seznam.cz. Vzkaz bohužel neobsahoval žádné kontaktní údaje. Děkuji.

Obrubník :D

17. prosince 2010 v 22:12 | Siwa |  Nechť raději upadne v zapomnění
Obrubník... to všichni moc dobře známe, hlavně když o něj zakopáváme. A myslím si, že můj spolužák si slovo obrubník a jeho zrádnost bude pamatovat hodně dlouho...


To jsme takhle 15.12. šly s kamarádkou a její sestrou po ulici, když se k nám přidali spolužáci. Samozřejmě se na Simonu sesypali a vyváleli ji ve sněhu. Já zůstala nedotčená... naštěstí pro kluky :). Pronásledovali nás hodně dlouho.
U parku jsme se teprve rozdělili, ale jeden z nich nás pronásledoval dál. Všimly jsme si, že druhý spletí uliček zamířil ke keři, kolem kterého jsme měly brzy projít. Simona se otočila a čekala na pronásledovatele (Patrika). Chytla ho a chtěla ho požádat, aby jí pomohl vyzrát na toho, co se schoval, aby na nás mohl vyskočit a zasypat sněhem. Jenže on se jí nejspíš lekl, ucouvl a šlápl do vysokého sněhu. V tu ránu byl na zemi.
"Pitomej obrubník...," vztekal se, ale musel se smát. My jsme taky spustily výtlem, protože to jinak nešlo. Šly jsme dál a všichni jsme si povídali (oni kluci to rozdělení jen hráli).
Přešli jsme silnici a Patrikovi se to sklouzlo, ale udržel se na nohou. Měla jsem dobrou náladu, tak jsem poznamenala: "Co? Byl tam obrubník?"
Nevím proč, ale všichni se najednou začali smát a já se taky neudržela. Takhle to asi není moc vtipné, ale v té náladě, v jaké jsme byli, se to dalo čekat.
Pak jsme se rozdělili na dvě skupinky a ty skupinky na další, až jsme všichni došli šťastně domů, jen já do knihovny, abych tam čekala na začátek mého kroužku.
No, prostě docela zábavný den.

Dále info o dnešku. Jen ve zkratce:
Jdeme k jídelně a kamarádka (ano, ta s těmi dveřmi :D, kdo neví, tak viz článek Pozor na dveře!!!) poznamenala ke dvěma cizím holkám:
"Dám vám radu - Nejezte žlutý sníh. Je to hnusný!" Zašla do jídelny a já u dveří:
"Dám vám radu..."
A kamarádka se přidala (obě jsem to řekly nastejno!):
"... neposlouchejte ji."
Takže obě holky vyprskly smíchy :-). Vůbec jsem to nečekala. I mě rozesmálo, že jsme to řekli úplně doslova (!)...


Končím dnešní hlášení plné mých vzpomínek na bolavé koutky úst od neustálého culení a chechtání. Užijte si zbytek dne (čili krásnou temnou noc) a smějte se - pomáhá to.
(Jen z toho bolí pusa.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama