Toho, kdo mi v posledních dnech psal skrz vzkazník v menu, prosím, aby mě kontaktoval na e-mail: blogerkasiwa@seznam.cz. Vzkaz bohužel neobsahoval žádné kontaktní údaje. Děkuji.

Takže už začneme, aneb, Rady (8)

17. října 2010 v 10:05 | Siwa |  Chceš psát?
Dnes trochu delší díl... doufám, že vás nebude nudit. A omluvte mě, trochu jsem se rozepsala :-D.


ZAČNEME

Konečně asi díl, na který čekáte. Omlouvám se, že mu musela předcházet taková spousta bleptů, ale pochopte mě - strašně ráda píšu :-). Dobrá, přestanu vtipkovat a pustím se do dalších rad.
Takže postavy máte vymyšlené (nebo je budete přidávat až postupem času jako jsem to dělala já), mapka je nakreslená, nový dokument ve Wordu nebo papír a tužka čekají na použití a hrdina už netrpělivě poklepává podrážkou boty o zem a čeká. No, nenechme ho čekat dlouho.
Než… (promiňte, nemohla jsem si to odpustit :-D) …se ale do toho pustíme, měli bychom zapřemýšlet o názvu knížky (nemusíte, můžete to nechat až na konec).


NÁZEV KNÍŽKY

Název našeho díla by měl upoutat. No, 99% čtenářů se nechá nejdřív zlákat obálkou, pak teprve názvem, ale přesto bychom měli mít něco zajímavého. Nedávno jsem četla pár rad na tohle téma:
Musí být jednoduchý, přiměřeně stručný, upoutávající pozornost a snadný k zapamatování.
Ano, to musí. Například Mlčení jehňátek. Kdo nezná film, určitě si ihned při přečtení toho názvu představí jehňátka a diví se, proč by měla mlčet. Když jsem tohle jako hodně malá poprvé slyšela, už jsem měla divný pocit, že to nebude nic pro děti :-D.
Zaklínač, Zavržený, Kameny osudu, Město z kostí, …
Neměla by tam být neznámá jména.
Jako třeba Fantastická dobrodružství Alfreda Kroopa. Kdo je Alfred Kroop?
Nebo Blbec z Xeenemünde / Erosomy od Josefa Nesvadby. Knížku jsem nečetla, takže nebudu nijak kritizovat obsah, ale ten název je možná důvod, proč jsem ji ještě nečetla.
Názvy, které mě zaujaly, jsou třeba: Andělské zrcadlo, Žoldnéři fantasie - Tango s upírem, Žena černé magie (bohužel obsah knihy mě moc nezaujal), Dědička stínů, Metro 2033, Bláznivý úplněk, Krev a led,… Po knížkách s tímhle názvem bych sáhla, ale jako první bych se samozřejmě podívala na obálku a po přečtení a zanalyzování názvu bych si přečetla anotaci na konci knihy nebo nalistovala nějakou stránku (většinou skoro uprostřed) a přečetla bych si stránku.


A tak se dostávám k…
JAK PŘIMĚT ČTENÁŘE, ABY SI KNIHU KOUPIL

Z velké části záleží na názvu, to už jsme si řekli, ale důležité je i něco jiného.
Procentuálně vám to neřeknu, ale dost lidí se podívá na začátek a konec knížky. Cituju Andrzeje Pilipiuka: "Pro takové parchanty je možné připravit něco speciálního… První věta, první odstavec, první strana. Tam získáváme čtenáře. Tam ho přesvědčujeme, aby vydal prachy na naše dílo, a ne za nejnovější knížku od Sapkowského. První věta ho musí zadupat do země, shodit mu žaludek do kalhot, musí přimět čtenáře natáhnout si z radosti na hlavu trenýrky…"
Přesně! První a poslední stránku je třeba napsat nejlépe. (Já osobně poslední stránku nikdy nečtu napřed, protože se nechci dozvědět překvapení… a většinou tam stejně není. Je často v předposlední kapitole. Poslední slouží hlavně k tomu, aby si čtenář oddychl po té obrovské bitvě Dobra proti Zlu a po všech dobrodružstvích.)
Například mé oblíbené knížky začínají takhle:
Zavržený, Becca Fitzpatricková - Bouře udeřila, zrovna když se Chauncey procházel s farmářovou dcerou po břehu řeky Loiry.
Tady na mě udělala silný dojem hned ta první dvě slova - bouře udeřila…

Levá ruka boží, Paul Hoffman - Poslouchejte. Svatyně vykupitelů na Střelecké pláni je zatraceně lživý název, protože tam nikdo vykoupení nedojde a o svatyni už vůbec nelze mluvit.
Tady jsem si zase hned uvědomila, že tato kniha bude plná nepříjemné pravdy a autor nás čtenáře nebude šetřit. (Vyplnilo se to :-))

Eragon, Christopher Paolini - Vítr skučel nocí a přinášel s sebou vůni, která změní svět.
Tento spisovatel použil tohle pravidlo i v dalších knihách Odkazu Dračích jezdců:
Eldest - Písně mrtvých jsou nářkem živých.
Brisingr - Eragon hleděl na temnou kamennou věž, v níž se skrývaly nestvůry, které zavraždily jeho strýce Gera.

Na první stránce ze sebe musíme vydat úplně všechno. Já například Prolog předělávala už několikrát, ale teď jsem se na to vykašlala a napíšu ho až na konci, až to budu mít všechno v hlavě srovnané.
Poslední stránka by tak měla být dobrá, abychom čtenáře jaksepatří potěšili a dodali mu pocit, že naše dílo nečetl zbytečně.


Tak to už byla jakžtakž rada do začátku. A teď k tomu
PSANÍ!

Psaní je pouze zapisování myšlenek, ale i tak je to strašně těžké, že ano? Obzvlášť, když si nedokážete vzpomenout na některá slova (to se děje, když píšete až dlouho do noci… stává se mi to často) a pořád se perete s "y" a "i". Pokud jste ohledně "íček" úplně mimo, je dobré dávat ve škole pozor (pokud jste ještě ve školním věku jako já :-D). Pokud to prostě od učitele nechápete, nezbývá nic jiného, než si to nechat od někoho vysvětlit nebo si to přečíst ve slovníku nebo jiných knížkách. Věřte mi, že když se "y" a "i" naučíte dobře, psaní vám půjde snadněji a navíc ušetříte čas a práci korektorům. Posuďte sami, že věta: Půjčil si tužku a papír, ale zapomněl na podložku (ano, psala jsem to už v prvním dílu), se čte lépe než věta: Púčil si tušku a papýr ale zapoměl na podlošku.
Promiňte, ale z téhle poslední věty se mi udělalo mdlo, takže rychle odbočím jinam.

Až se pustíte do psaní, máte dvě možnosti.
1. Budete si promýšlet všechna slova, než je napíšete, abyste náhodou neudělali někde chybu nebo nenapsali nevhodné slovíčko…
2. Budete prostě psát, abyste zaznamenali hlavní myšlenku, a pak to teprve budete rozvíjet a upravovat a dodělávat a…
Řeknu vám, že opravovat budete tak jako tak. Vždycky se dá přidat trocha toho koření na vylepšení chuti. Vždycky!

Mám kamarádku, která se také snaží psát. Já popravdě píšu déle než ona, takže nás nemůžu moc srovnávat, ale když se na ni při práci dívám nebo si čtu její díla, vzpomenu si, jak jsem začínala já. Úplně stejně. Špatná "íčka", přímá řeč špatně tvarovaná, opakování slov, skoro žádné odstavce… Pak jsem ale začala ve škole dávat pozor a "íčka" jsem pochopila. Přímá řeč se vylepšila díky studování stavby jiných knížek. Opakování slov jsem se zbavila postupem času. A odstavce jsem také pochopila díky neustálému čtení. Člověk prostě nemůže čekat, že za večer napíše super příběh, který nebude třeba opravovat. Až svou knížku dopíšete, budete ji pořád kontrolovat a vylepšovat. Po nějaké době jen sem tam opravíte slovíčko nebo nějaké smažete, ale pořád bude CO opravovat. Pak jen záleží na vás, kdy se rozhodnete se s případnými chybičkami smířit a pokusíte se knihu vydat.

Rozhodně si nevsugerujte, že pokud máte ve škole z češtiny trojky čtyřky, nemůžete psát. Ani náhodou! Psát může každý. Nejde o to, abyste to měli napsané dobře z pravopisného hlediska, ale abyste to měli napsané dobře z hlediska fantazijního a vypravěčského. Pokud jedničkář nebude mít dostatek fantazie a vypravěčského umu, ať napíše cokoliv, bude to matlanina. Získá možná dobrou známku od učitelky, ale to jest vše. Takže ať jste jedničkáři nebo pětkaři, popadněte tužku a zaznamenejte své myšlenky, jak nejlépe umíte. Vždy se to dá opravit. Na to nezapomínejte.

Ohledně psaní mi moc pomohly tyhle knížky:
Tvůrčí psaní (první dvě knihy ze tří) od Markéty Dočekalové.
Kurz tvůrčího psaní aneb Jak psát hezky česky a Kurz tvůrčího psaní aneb od fejetonu po román od Evy Musilové.
Průvodce po literárním řemesle od Františka Hrdličky.
A samozřejmě nepostradatelná Pravidla českého pravopisu a Slovník cizích slov. Tyhle dvě "příručky" by měl mít každý pisatel vždy po ruce.


Pro ty, kteří se chtějí naučit psát teď hned bez čtení nějakých nudných knížek, tady je rychlokurz češtiny :-).

Už jsem se zmiňovala o špatném psaní přímé řeči. Přímá řeč je věta nebo věty, které naše postava pronese. Například:

"Mám pro vás vzkaz, Vaše Výsosti," řekl posel.

Tohle je přímá řeč. Představíme si posla, jak stojí před králem a říká přesně tohle. Mnohokrát jsem se setkala s psaním tohohle:

"Mám pro vás vzkaz vaše výsosti," řekl posel. "Od koho?" "Od královny Valerie pane." "Co může chtít otče?" "Nevím."

Takže krom pravopisných chyb (těm se budu věnovat za chvíli) tak je špatně napsaná přímá řeč. Každý mluvčí má mít svou řeč na vlastním řádku. Navíc se tam na konci objevuje nová postava - princezna nebo princ. Ale bez pořádného ujasnění to může vypadat, že to říká posel, ale v tom případě by nám vrtalo hlavou, proč mu říká otče. A je tam spousta chyb.
Oprava:

"Mám pro vás vzkaz, Vaše Výsosti," řekl posel.
"Od koho?"
"Od královny Valerie, pane."
"Co může chtít, otče?" podivil se princ stojící vedle trůnu.
"Nevím," zamumlal král.

Chyběly tam čárky před oslovením, Vaše Výsosti bylo napsané s malými začátečními písmeny, což je chyba jako hrom (píše se i Vaše Veličenstvo).
Teď vysvětlení k těmto úsekům: …Výsosti," řekl…; …otče?" podivil…; …Nevím," zamumlal
Když je to oznamovací věta, končíme ji čárkou, pak horními uvozovkami a sloveso (pokud označuje druh řeči) začínáme malým písmenem. / "Vezmi si ještě svačinu," řekla maminka svému synovi. /
To můžeme napsat ještě jinak. / Maminka řekla svému synovi: "Vezmi si ještě svačinu." /
Nebo ještě jinak (s malou úpravou). / "Honzo," zavolala maminka na svého syna, "vezmi si ještě svačinu." /
Pokud bychom nechtěli vůbec psát řekla ani jiná slovesa, tak slovo za uvozovkami bude začínat velkým písmenem! / "Vezmi si ještě svačinu." Maminka podala svému synovi krabičku s namazaným chlebem a jablkem a políbila ho na čelo. /

Když máme: "Co může chtít, otče?" podivil se princ, tak se v tázací větě napíše otazník, a pak je malé písmenko.
Výjimka je stejná. / "Co může chtít, otče?" Princ udiveně zvedl obočí a neskrýval překvapení. /
Otazník můžeme nahradit vykřičníkem, ale pravidla jsou stejná.

Za další byste neměli opakovat slova. Místo řekl, můžete napsat: zašeptal, pověděl, pronesl, zamumlal, namítl, poznamenal, prohlásil, zavolal, zakřičel, usoudil, hlesl, špitl… slov je spousta. Stačí je jen použít.

Vždycky je ale lepší, když máte někoho, kdo si vaše dílo přečte a poradí vám. To je to nejlepší, co můžete mít. Není nad rady někoho nezaujatého. Někoho, kdo se nebojí vám natvrdo říct, jaké chyby vaše dílo má. Nemám ráda, když mi někdo řekne, že to je super, když vím, že to není pravda. Proto mám radši lidi, co mi řeknou, co je na tom špatně a popřípadě mi poradí.

Pro dnešek končím, abyste neměli hlavu jako pátrací balón. Přeju hodně štěstí ve psaní.

Siwa
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kate Kate | Web | 11. ledna 2011 v 17:44 | Reagovat

Super rady :) jěště nevím jestli budu psát celou knížku, začnu asi kratšími příběhy

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama